Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností

Po minulém semestru jsem slyšel na cyklus workshopů a přednášek PVP velká a oslavná slova. Spolubydlící v tom viděl - jak sám říká – „Spásu pedagogické fakulty“. S velkým očekáváním jsem si tedy zapsal předmět a zapsal jsem se na zajímavě znějící workshopy a přednášky. Jelikož studuji psychologii i se záměrem se jednoho dne pohybovat na akademické půdě, říkal jsem si, že pedagogické příběhy z praxe jsou jen plus.
V případě přednášky „Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností“ jsem se ale nemohl mýlit více. Vedoucí přednášky paní Iva Valášková jakoby se sama o tématu dozvěděla den před přednáškou. Nemohu slovy popsat zklamání, které z toho vzešlo. Spousta nejasných výpovědí, zmatený výklad, evidentní protiřečení si a téměř žádná výpovědní hodnota. Tohle bych ještě odpustil s ohledem na to, že právě při studiu psychologie se těmto tématům věnujeme hlouběji. Další z faktorů mohla být počáteční nervozita, která mohla přednášející rozhodit. Ovšem věc, kterou dodnes nepochopím je, že člověk, který se na poli drogové prevence údajně pohybuje řadu let s četnými zkušenostmi například z psychiatrické léčebny v Opavě či v současné době z protidrogového – ještě jednou – PROTIDROGOVÉHO centra v Ostravě, neumí správně rozřadit drogy do skupin, ať dle faktoru síly závislosti či dle českého právního systému. Nemluvě o mylných informacích o různých drogách.
Při podotknutí tohoto bodu během samotné přednášky byla má námitka zavrhnuta slovy: „Jo…m-hm“.
Jak se říká, na všem špatném, je i něco dobrého. Ač mi to trvalo opravdu dlouho, s odstupem času jsem na něco přišel. I po této katastrofě vydávající se za vzdělávací přednášku, jsem i nadále na workshopy a přednášky PVP chodil. Musím uznat, že z toho, co jsem viděl, byla přednáška paní Valáškové naštěstí jen výjimkou. Ostatní mnou navštívené přednášky byly vždy nadprůměrné. Otázka je, jestli k tomuto hodnocení nedocházelo jen kvůli neustálému porovnávání s tímto neštěstím. Nicméně, dobrá věc, která vzešla z této přednášky: od této doby si vždy dělám vlastní rešerše daného tématu a hlavně vedoucího dané přednášky u všech workshopů, přednášek či kurzů, které hodlám navštívit.
Abych to shrnul, po této přednášce jsem se cítil zneužit a znásilněn. Dlouho jsem se dostával z naprosto znesvěceného - asi do jisté míry naivního – pohledu na svět, při pohlédnutí na fakt, že člověk, co se pyšní touto přednáškou najde práci v oblasti, kterou sám úplně nezvládá. Přiznávám, že tohle je psáno víceméně v afektu, už výše jsem zohlednil, že některé žalostné chvíle tohoto utrpení, pardon, přednášky, mohli být zapříčiněny obyčejnou nervozitou, neschopností v oblasti přednášení či jednoduše mým přehnaným očekáváním. Nicméně si stojím za tím, že pokud se některé z příštích přednášek PVP budou zabývat podobným tématem, je třeba sehnat kompetentnějšího přednášejícího.