Jak s úsměvem vydržet ve školství?

Na tento seminář jsem se velmi těšila a to už jen z toho důvodu, že i já se chystám být pedagogem a úsměv na tváři je pro děti na prvním stupni určitě důležitý, ale řekněme si to narovinu, udržet úsměv při vyučování není jen tak snadné. Když jsem vídávala svou babičku a nyní i svou maminku, jak ze školy chodí, samozřejmě né vždy, unavené a strhané, tak jsem si říkala, jestli jsem si vůbec zvolila svůj obor správně. Ano zvolila. Utvrzuji se v tom každým dnem. Nicméně bych takto nechtěla dopadat, tedy pokud to nebude nevyhnutelné. Myslím, že úsměv na tváři v mnoha případech mizí, pokud se člověk nechá vytočit. Jenže jak docílit toho aby se toto nestávalo? Všude poslouchám: „Musíte s dětmi navázat dobrý vztah“. Ale co když mě jako autoritu nebudou brát a nebudou se mnou chtít spolupracovat? Podle mě na to asi není žádná rada, všichni si to museli vyzkoušet a „skočit do toho po hlavě“. A nějaké přípravy a „taktiky“ jsou zbytečné. Spoléhám se na improvizaci, protože nikdy nevíte, co si na vás děti a nejen ty připraví. A na druhou stranu to sem tam přinese i nějaký ten úsměv. Všichni kolem mě mi říkají jaká je dnešní mládež nevychovaná a že se nedá zvládat. Mám se bát? Co když to nezvládnu? Začátky budou asi to nejtěžší, nicméně není to právě to, co nás k tomu táhne? To prvotní neznámo, které se později promění ve zkušenosti? Já doufám, že ano. Vím, že úsměv na tváři se nedá udržet vždy, ale musím brát ohled na to, že ve třídě nejsem sama. Spoléhá na mě spousta dětí a to, že jsem naštvaná, zamračená či nespolehlivá, našemu vztahu určitě neprospěje. Vždyť co může být krásnějšího, než když vidíme svoje žáky, jak se zdokonalují a také mají tu snahu se zdokonalovat. Myslím, že je to těžká práce, ale zároveň hrozně krásná a i když mám velké obavy, pokusím se je nějak zvládnout. Nakonec se ptám: „ Je čeho se bát?“
Strávila jsem tříhodinový workshop s úžasnými lektorkami a zároveň učitelkami. Ukazovaly, jak se dají i neukázněné děti snadno zvládnout. Jen je stačí poznat a pochopit, což určitě není snadné. Po tomto semináři jsem si uvědomila, že mám menší strach a že nic není tak hrozné, jak vypadá. A za to jsem ráda, že mi ukázaly, že se nemám čeho bát. Doufám, že se stanu dobrou učitelkou, kterou budou mít žáci rádi. Nebo se aspoň pokusím pro to co nejvíce udělat.