Mně se to nemůže stát!? Aneb ženy a alkohol I.

Alkohol, alkoholik, alkoholismus, protialkoholní léčba…slova, která se skloňují dnes a denně v různých koutech naší republiky, v různých souvislostech. Alkohol má v naší společnosti mnoho rolí. Pomáhá či ubližuje? Je normální pít či nepít? Popřípadě kdy ano a kdy ne? Lidé si často neuvědomují, že i alkohol je velmi nebezpečná droga, je totiž legální. A tak často odsuzují drogově závislé, ale oni sami si často nedokáží představit den bez cigarety, kávy či alkoholu. Alkohol přispívá sociální interakci, je určitým zdrojem energie, snižuje úzkost a napětí…mnoho lidí si však neuvědomuje možné následky, kdy neodhadnou únosnou míru. Někteří lidé potom ztrácejí pud sebezáchovy, chovají se bezohledně až agresivně a dělají věci, které by za střízlivého stavu nikdy neudělali. Po vystřízlivění litují toho, co se stalo, ale na to už je pozdě. Poté musí řešit další a další problémy, které bohužel často řeší dalším alkoholem.
V naší společnosti je alkohol tolerován dokonce v takové míře, že abstinent je považován za exota. Pro spoustu lidí je nepochopitelné, proč daná osoba nepije, vždyť „jedno pivko ho nezabije ne?“ Jsou i tací jedinci, kteří se chlubí tím, kolik toho vypijí, že mají „totální okno“ a velmi se baví nad vyprávěním svých kamarádů o tom, co kde dělali a připadají si jako největší „borci“. Téma závislosti na alkoholu v různé míře prostupuje všechny generace i sociální skupiny. Na problematiku alkoholu upozorňuje i Antoine de Saint-Exupéry ve své knize: „Co tady děláš?“ zeptal se Malý princ pijana, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví. „Piji,“ odpověděl pochmurně pijan. „A proč piješ?“ zeptal se malý princ. „Abych zapomněl,“ řekl pijan. „Nač abys zapomněl?“ vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat. „Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se pijan a sklonil hlavu. „A zač se stydíš?“ vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl. „Stydím se, že piji!“ dodal pijan a nadobro se odmlčel. Málokdo si pod pojmem alkoholik představí ženu. Možná je to tím, že ženy svoje pití tají, společnost je k nim totiž, co se alkoholu týče, méně tolerantní a méně se o tom mluví. Čím to, že se dnešní společnost dívá na ženy, které tíhnou k alkoholu, hůře než na muže - alkoholiky? Proč nám opilá žena přijde jako větší troska než opilý muž? Je to tím, že jindy upravená a pěstěná žena přestává s množstvím alkoholu v krvi dbát o to, jak vypadá či jak se chová? Nebo tím, že zklamává v roli matky, manželky, ochránkyně rodinného krbu? Pravděpodobně je to od každého trochu… A co teprve děti a alkohol? Častou otázkou poslední doby je alkohol v těhotenství. Někdo tvrdí, že malé množství neublíží, ale kdo ví, jak bude na koho působit jaké množství? A jak zamezit přístupu dětí k alkoholu? Vždyť stačí říct staršímu kamarádovi nebo poprosit rodiče, zda by nemohli ochutnat jen pěnu… Nabídli by tytéž rodiče, kteří dají dětem ochutnat alkohol i když „jen“ na oslavě, svým dětem cigaretu nebo jinou drogu? Nejspíš ne. Proč je tedy alkohol naší společností tak tolerovaný? Tato a spousta dalších otázek budou nejspíš ještě dlouho nezodpovězeny.
Na téma alkoholismu se vede mnoho přednášek už na základních a středních školách. Přesto většina z nás má ve svém okolí člověka, který má nebo měl potíže s alkoholem. Když jsem se dozvěděla o workshopu „Mně se to nemůže stát!? Aneb ženy a alkohol“, neváhala jsem ani vteřinu. I když o něj byl velký boj a s jeho termínem se hýbalo, nenechala jsem si ho uniknout a jsem za to ráda. Workshop zcela naplnil má očekávání a určitě bych ho všem doporučila. Na závěr bych snad jen zmínila výrok Ernesta Hemingwaye: „Za střízliva říkej to, co říkáš v opilosti. To tě naučí držet jazyk za zuby.“
maltepe escort