Hlas – nejcennější nástroj učitele

Hlas? Co první vás napadne, když se řekne hlas? Mě např. okamžitě napadne můj studijní obor logopedie. Jak bych mohla učit děti mluvit, kdybych neměla hlas? Představme si malé několika měsíční dítě, má hlas, ale přesto nemluví. Rozumíme mu? Většinou ano a to mě dostává k myšlence, že si nemůžeme představit hlas jako řeč. Malý kojenec nemluví, ale přesto používá hlas k tomu, aby nás na sebe upozornilo. Ihned mě napadne pojmout hlas i z anatomického hlediska. Nedávno jsem se učila na zkoušku, jak vzniká hlas. Je zvláštní, že vznik hlasu je stále zkoumán a učíme se pouze nějaké domněnky a teorie o hlasu. Často popisujeme tzv. fonaci neboli tvorbu hlasu. Někdo říká, že hlas je zvuk, který vzniká až po průchodu rezonačními dutinami, že je nutné, aby si hlasivky přiložily k sobě. Co nám tohle všechno ale řekne o tom, jak moc cenný hlas je? Kdo nás učí, že se máme o náš hlas starat?
Velmi často se stále potkávám s pedagogy, kteří neumějí správně používat svůj hlas. Znamená to, že si ho dostatečně neváží? Nejhorší jsou asi tělocvikáři. Neustále křičí, používají tvrdé hlasové začátky, mluví při větší fyzické námaze a tím, vším si neváží svého hlasu. Zamysleme se, proč pedagogové nemají více workshopů o hlasové hygieně? Nebo jich je dost, ale oni zapomínají šetřit svůj hlas? Nejhorší nemoc pedagoga, ale i jiných lidí, které živý hlas je právě ztráta schopnosti mluvit, ztráta hlasu. Jak se již zmíněno v nadpisu, hlas je nejcennější nástroj učitele. Jak pak pedagog vysvětlí svým žákům český jazyk, jak jim vysvětlí, co znamenají jednotlivé vzorečky v matematice či fyzice? Ano můžeme využít knih či počítače ale pořád je přece hlasový projev ten nejdůležitější, který se nám uchová v hlavě, díky němu si ze školy něco odneseme nikoli díky knih. Nemyslíte?
Je smutné, že dnešní děti si svého hlasu vůbec neváží. Bojím se doby, kdy začnou převažovat moderní technologie, jako je např. Facebook. Dnes můžeme velmi často potkat děti, které sedí vedle sebe, a píšou si přes mobil či počítač, žijí pouze virtuálním světě. Zamysleme se, budou tyhle děti potřebovat hlas? Budou si ho vážit dostatečně? Budou vůbec pak chtít poslouchat pedagoga? Bude hlas i za několik let ten nejcennější nástroj učitelů? Tolik otázek najednou a žádné odpovědi.
Kéž by si každý a ne jenom pedagog uvědomil, jak moc potřebuje hlas. Co vyřídíme na úřadech nebo v obchodě bez hlasu? Bohužel, každý z nás si uvědomí, jak moc potřebuje hlas, až ve chvíli, kdy ho ztratí. Dostávám se k původní myšlence, jak udělám ústní zkoušku z logopedie, když nebudu mít hlas? Pro mě je hlas tak moc důležitý, že si ho vážím a snažím se dodržovat hlasovou hygienu. Kéž by si svého krásného a jedinečného hlasu vážili všichni lidé. Zkusme se opravu zamyslet nad svým hlasem, jen tím dokážeme vyjádřit své opravdové pocity, v tom nás přece nezastoupí žádná technologie. Myslím si, že hlas je opravdu ten nejcennější nástroj a to nejen pedagogů.