Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině

O poruchách učení se v dnešní době hodně mluví a učitelé základních škol tuto problematiku již vnímají a žákům s SPU se náležitě věnují. Někdy se mi zdá, že je to tak frekventovaný pojem, že o něm všichni už musí něco vědět. Ale jedna věc je vědět, co poruchy učení obnáší, a druhá věc je, umět těmto osobám adekvátně pomoci. O problematice poruch učení jsem už před workshopem získala mnoho informací, ale zajímalo mě, jak jsou doporučení k práci s dětmi s SPU aplikována v praxi a jak se dají využít v různých vyučovacích předmětech.
Tento workshop mě zaujal, už když jsem si na začátku zimního semestru pročítala program přednášek, a nakonec předčil mé očekávání. Lektorky na nás dokázaly zábavnou a poutavou formou přenést své mnohaleté zkušenosti a poukázat také na chyby, kterých se někteří učitelé dopouštějí. Aby nám lektorky problematiku poruch učení lépe přiblížily, vymyslely pro nás aktivity, ve kterých jsme si vyzkoušeli, jak se může cítit žák s poruchou učení, pokud na něj učitelé nebudou brát ohled a budou si říkat, že to zvládne.
Jednou z aktivit bylo přečíst text, tak jak ho vnímá dyslektik. Když jsem se na text podívala poprvé, přišlo mi, že je to změň písmenek a že se nejedná o text dávající smysl. Při bližším zkoumání jsem se už v textu pomalu začínala orientovat, ale vyhledat informaci v časovém limitu bylo pro mě nemožné.
Následně jsme si zahráli na dysgrafiky. I když ráda luštím křížovky, byl pro mě oříšek rozluštit text, tak jak ho vnímají dysgrafici. Přičemž naším hlavním úkolem bylo doplnit i/y. Ale jak je mám doplnit, když ani nevím, co ty zvláštní slova znamenají? Aby toho nebylo málo, a měli jsme dokonalou představu o tom, jak je pro dyslektiky a hlavně pro dysortografiky těžké soustředit se současně na psaní a gramatické jevy, napsali jsme si diktát. Zděsila jsem se už, když jsem si měla dát tužku do levé ruky. To jsem si říkala, že pokud něco napíšu, tak to bude zázrak, protože moje levá ruka je opravdu levá. A když nám lektorka začala diktovat text, měla jsem co dělat, abych vůbec tužkou na papíře udělala nějaký tvar, který by s velkou dávkou fantazie připomínal nějaké písmeno. V tu chvíli jsem si uvědomila, že vím, co všechno dětem s poruchami učení dělá potíže, ale že teprve teď mi někdo ukázal, co takové dítě prožívá, pokud mu nejsou uzpůsobeny podmínky. Sama jsem se urputně soustředila na to, jak se vůbec píšou levou rukou ty písmenka, která jsem pravou psala automaticky, a o tom že jsem po chvíli ani nevěděla, co lektorka diktuje a já nevím co psát, ani nemluvím.
Workshop byl pro mě velmi užitečný, Jsem velmi vděčný za sponzorství . Myslím si, že lidé pracující s dětmi s SPU by si měli vyzkoušet, jaké by to bylo být dyslektikem, dysgrafikem nebo dysortografikem. Franck Muller Replica