RIZIKA SLOVNÍHO HODNOCENÍ

Nejznámější formou „alternativního“ hodnocení je hodnocení slovní. Toto hodnocení se začíná pomalu dostávat do škol. Děti na některých školách už dostávají na vysvědčení, místo známek u každého předmětu, popis toho, co se naučily, co je dalším cílem a jak se dítě chová.
Je tedy lepší slovní hodnocení nebo normální známky? Řekla bych, že slovní hodnocení má určitě něco „do sebe“. Stačí si vzpomenout na dobu, kdy jsem ještě navštěvovala základní nebo i střední školu. Po písemkách se vždycky našel někdo, kdo se svou známkou nesouhlasil. Jak může mít Eva stejnou známku jako Magda, která má o čtyři chyby víc? Ano, je těžké dát spravedlivě známku třiceti lidem, když skoro každý má jiný počet bodů a stupnice je pouze od jedné do pěti. V tomto ohledu je určitě lepší slovní hodnocení, kde každý žák dostane popsané, co zvládl a co by měl ještě zlepšit. Ale jak by potom žáci devátých tříd byli přijímáni na střední školy dle průměru? Z čeho by se ten průměr změřil?
Vzpomínám si na konec roku, jak jsme kráčeli k babičce s vysvědčením a ta s brýlemi přelétla známky a poté nás pochválila nebo za některé pokárala. Myslím si, že než by se prokousala slovním hodnocením na každé vnouče, tak už by ani nevěděla, co vlastně četla.
Ještě jednu nevýhodu vidím ve slovním hodnocení – ne každý učitel umí napsat slovní hodnocení správně. Když jsem v deváté třídě vycházela základní školu, tak jsme k vysvědčení potřebovali i slovní hodnocení. Náš pan učitel se s tím sice popral, ale po přečtení hodnocení našich a spolužáků jsme s kamarádkami měly pocit, že všechny jsou stejné, akorát pár slov bylo přeměněných za jiná a věty byly přeházené.
Jako budoucí učitelka vidím i to, že slovní hodnocení zabere učiteli více času než „pouhé“ známkování. Přece jen napsat každému žáku hodnocení na A4 nebude hotové za čtvrt hodiny. Ale zase pokud už učitel ví jak na to, má v tom nějakou praxi a ví, co má psát a hlavně jak to má psát, určitě se mu toto hodnocení osvojí.
Mluvila jsem s jednou učitelkou, která je tohoto důkazem. V době, kdy se zavádělo slovní hodnocení na jejich školu, se jí skoro protivilo. Po večerech smolila slovní hodnocení a zabralo jí to strašně moc času. Dnes už je v tomhle hodnocení zběhlá a nevyměnila by je zpět na pouhé známkování ani náhodou.
Já osobně bych byla pro slovní hodnocení v kombinaci se známkováním. Dětem zůstanou známky, na které jsou zvyklí a ještě jsou obohaceny o slovní hodnocení, jež jim více upřesní, jak na tom vlastně jsou. Na některých školách už hodnocení tímto způsobem probíhá a myslím si, že je to určitě krok dopředu.