Jak s úsměvem vydržet ve školství?

Když jsem se na začátku letního semestru dozvěděla téma workshopů, tak z workshopu „Jak s úsměvem vydržet ve školství“ jsem byla nadšená. Hned jsem věděla, že tento workshop bude pro mě velikým přínosem. Má sestra i teta jsou učitelkami na základní škole a často je vidím „ztrhané“. Tomu bych se chtěla v budoucnu co nejvíce vyhnout. Vím, že povolání učitele není žádný med, ale když se člověk snaží a nenechá se jen tak vytočit, je to polovina úspěchu. Workshop vedly dvě lektorky. Paní Mgr. Eibenová a paní Mgr. Vincenciová. Paní Eibenová učí od 60. let minulého století. Hned jak vešla do auly, cítila jsem z ní zdravou autoritu. A tak by to mělo být u každého správného učitele. Bez autority si člověk pořádek ve třídě neudělá. A když není autorita, nastupuje nekázeň. Na požádání paní lektorky jsme si stoupli, pozdravili se větou „ Dobrý den, celý den“. Pěkně nám poděkovala za pozdrav a hned jsem věděla, že ty tři hodiny na workshopu budou podle mého očekávání. Byl tam student, který schválně vykřikoval, paní lektorku to ani jednou „nevykolejilo“ a uměla na to parádně reagovat. I když to celé bylo hrané, tak šlo vidět, jaké měla paní Eibenová zkušenosti s nekázní.
Pokud chceme, aby naše budoucí práce byla pro nás zábavná, bez stresu a bez nervů, musíme pro to také něco udělat. Žák musí z učitele vycítit, že je jeho učitel a zároveň i ten, kdo ho vyslechne. Dle mého názoru by měl učitel být i trochu žákův kamarád. Usuzuji z mé vlastní zkušenosti. Ať už to bylo na základní, nebo střední škole. Ten kantor, který byl přísný a nepříjemný, tak toho žáci brali úplně jinak, než pohodového a kamarádského učitele. Brali jsme jinak i učivo. Učivo od kamarádského učitele bylo vždy příjemnější a lépe se učilo. Ve třídě byla hned jiná, lepší atmosféra. Neříkám, že by učitel měl být nějaký velký kamarád s žáky, ale měl by si třeba občas v hodině udělat „šoufky“. Zkrátka udělat si nějakou srandu v hodině. Navodit dobrou a příjemnou atmosféru. A právě tuto atmosféru jsem cítila z našich paní lektorek. Byla s nimi sranda, ale zároveň jsem cítila určitou úctu a autoritu k nim. Také co je velmi důležité (to nám doporučila i paní Mgr. Eibenová) je chválit žáky. A to za každou maličkost. Žáci pak nabudou vyššího sebevědomí ve svých dovednostech. Paní magistry nám daly spoustu užitečných rad do života z jejich pedagogických zkušeností. Nesmírně si toho vážím. Jsem ráda, že takové workshopy existují na naší Univerzitě.