Úvahy /

Řešení obtížných životních situací v pohádkách

Když jsem na začátku tohoto semestru uvažovala, na jaký workshop se přihlásím, název tohoto tématu pro mě byl velmi lákavý. Zajímalo mě totiž, jestli se opravdu dozvím něco k tomu, jak vyřeším například některé stresové situace právě podle pohádkových příběhů, které jsou nám všem známé.
V podání instruktorů tohoto workshopu to však bylo trochu jinak. Pohádky, které pro nás pan Bezány a magistr Semerád vybrali, pro mě opravdu nebyly žádnou novinkou, avšak jsem se nad nimi snad nikdy nezamyslela, jako právě teď. Zaposlouchali jsme se do tří příběhů a z každého jsem si, myslím, odnesla nějakou zajímavou myšlenku.
Nejbližší mně ovšem byla pohádka O spravedlivém Bohumilovi. Při vnímání slov, které tento příběh skrývá, jsem si uvědomovala hodně podstatné věci, na něž často zapomínám. Přemýšlím o tom, kolik takových Bohumilů po našem světě ještě vůbec chodí? Kolik z nás se chová podle toho, jak je to správně? Je snad na každém člověku, jakou cestu si vybere. Málo lidí si vybere právě tu, kde jde do životní situace s rizikem a musí něco obětovat. V dnešním moderním světě se snad každý bojí o „svůj zadek“. Nejprve si všechno tisíckrát rozmyslíme, prozkoumáme, než se k něčemu rozhodneme. Kolikrát však na taková rozhodnutí není čas a později už si jen každý stěžuje na to, jak se mu nic nedaří, že něco nestihl. Ale proč? Čím to je? Často řešíme naše problémy tím, že místo toho, abychom se jim snažili postavit čelem, raději utečeme a necháme věcem volný průběh. „Vždyť ono se to nějak vyřeší samo!“
V posledních letech, se naše populace stále mění a nastupující mladší generace, se stále častěji rovněž „upisuje ďáblu“. Nejen tím, že tráví veškerý svůj volný čas hraním nevhodných počítačových her, ale také svým uvolněným chováním. Proto jsem ráda, že k tomuto novodobému vyjadřování mám svůj postoj, ke kterému jsem byla již od mala vychovávána. Kolik dětí je schopno přijít za svými rodiči a na příklad se jim omluvit za jejich chyby? Málokdo je dnes schopen si přiznat své nedostatky. Každý si myslí, že je ten nejlepší. Že to co dělá on, je správné a všichni okolo něj jsou ti, kteří jeho konání nechápou a křivdí mu.
Doufám, že náš národ ještě úplně „neusnul na vavřínech“ a stále pořád najdeme mezi tou spoustou obyvatel pár takových spravedlivých Bohumilů, kteří jsou schopni se obětovat pro druhé a snažit se jim pomoci, a to ne ve svůj prospěch. Děkuji za velmi prospěšný workshop.