Úvahy /

Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Vzpomínám si na mé první setkání integrace tělesně postiženého žáka do třídy plné zdravých žáků. Bylo to v prvním ročníku gymnázia. Tehdy mne tato situace překvapila, nikdy jsem se s tím do té doby nesetkala, ale všichni jsme si na ni rychle zvykli. Byla tato integrace vhodná? Integrovat žáka se svalovou dystrofií mezi skupinu žáků zdravých, neustále něco podnikajících, ničím se neomezujících?
Vzpomínám si na jeho smutné pohledy, když se jelo někam na výlet, exkurzi. Samozřejmě se tento žák zúčastňovat nemohl. Učitelé tuto situaci z většiny nepřizpůsobovali integrovanému žáku. V té době jsem si tyto situace nebrala k srdci.
Avšak nástup na vysokou školu mne donutil zamyslet se nad celou situací integrace žáků s různým postižením. Mou první praxi na vysoké škole byl výstup v klasické mateřské škole, kde bylo integrováno dítě s autismem. Dítě nespolupracovalo s učitelkami ani dětmi, tvořilo si svá vlastní pravidla, hry, organizovalo si samo svůj den v mateřské škole.
Dítě dostalo naštěstí později asistenta do mateřské školy, který začal s dítětem tohoto postižení pracovat podle jeho potřeb. Díky této pomoci se dítě mohlo začít rozvíjet podle svých potřeb a individuálních zvláštností. Bylo správné zařadit dítě s tímto onemocněním do skupiny 25 zdravých dětí? Za situace, že dítě ve třídě nemá svého asistenta, není mu poskytována péče, kterou by v plném rozsahu potřebovalo. Myslím si, že jakkoliv postižené dítě bez asistenta nemá šanci dosáhnout plnohodnotného rozvoje v klasické mateřské škole nebo i základní škole.
Workshop, který vedla paní Mgr. Valášková, mi opravdu otevřel oči a dokážu se na situaci dívat z různých úhlů. Nyní, když se setkám s dítětem s mozkovou obrnou, tělesným či lehkým mentálním postižením, hyperaktivitou apod., vím, že ke všemu musím přistupovat optimisticky a dát do toho všechno. Obzvláště důležité je umět si rozdělit čas na všechny děti. Být ke všem rovnoprávný. Učitel do těchto hodin musí nastupovat opravdu s nadšením, což ovšem tento učitel nemůže plnit po celou svou dobu práce. U některých učitelů se jedná i o čtyřicet let praxe. Vím, že si učitel dokáže vše časem setřídit, získat v tom systém. Ale jde takhle fungovat opravdu celých čtyřicet let? Je opravdu cílem integrace dát několik postižených dětí do klasických škol, aby byly se zdravými dětmi a vystavit je riziku, že budou zdravými dětmi odmítány? Že jejich rozvoj bude zanedbáván z důvodu náročnosti vyučování?
Já osobně s integrací dětí souhlasím, avšak záleží, o jak postižené dítě, které by mělo být integrováno, jde. Podle mého názoru by pedagogicko-psychologická poradna měla poradit rodičům, zda je opravdu vhodné dítě s určitým postižením do klasické školy dát. Ovšem rozhodnutí je pouze na rodičích.