Jak s úsměvem vydržet ve školství?

V rámci programu Pedagogika v praxi jsem měla možnost zúčastnit se tří workshopů. Výběr byl velmi bohatý a tím pádem nelehkým úkolem bylo si mezi nimi vybrat. Tak dlouho jsem se rozmýšlela, až většina mých favorizovaných workshopů byla plna. Proto jsem si nakonec vybrala workshopy na téma Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině, Jak s úsměvem vydržet ve školství a Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách regionu. Všechny tyto workshopy měly své kouzlo a každý z nich mi něco předal. Nejvíce mě však zaujal workshop Jak s úsměvem vydržet ve školství, a proto jsem si ho také vybrala pro napsání mé úvahy.
Měla jsem obavy, jak celý workshop bude probíhat. Jenom představa, že na té židli strávím tři hodiny mého života, mě v hlavě strašila. Ovšem už od samotného začátku se moje obavy rozplynuly. Obě vedoucí lektorky na mě působili příjemným a klidným dojmem. Navodili tak skvělou atmosféru, až mě to samotnou překvapilo. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, nedalo si nevšimnout, že atmosféra a zajímavé podání obou lektorek vtáhli do děje všechny, nejen mě.
Vyzdvihnout bych určitě také chtěla nápad použít figuranta coby hyperaktivního studenta.
Ačkoliv jsem hned od začátku věděla, o koho se jedná (díky fotografiím a úvahám z workshopu Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství), pozorovat reakce mých kolegů v sále bylo docela vtipné. Myslím si, že většina ho měla po dvou minutách plné zuby, ale na druhou stranu jsme zase měli možnost si vyzkoušet, kolik jsme toho schopni vydržet. Jako budoucí učitelé se tomuto problému stejně nevyhneme. Na praxi jsem se s takovým žákem setkala a musím popravdě říci, že je to velmi náročné. Skláním se před každým pedagogem, který se s podobnou situací vypořádal.
Obsahově byla přednáška vedena jako praktické rady z dlouholeté praxe obou lektorek, což bylo mnohem lepší, než kdyby nám říkali ohrané definice, které si můžeme přečíst v jakékoli knize. Někteří z nás měli i tu možnost si zahrát v názorných scénkách jako např. domluvená schůzka rodičů s třídním učitelem nebo nástup prvního vstupu do třídy. Pro každého z nás to bylo velmi přínosné a i nespočet dalších rad mi utkvělo v hlavě. Například, že jako učitelé nesmíme vkládat do žádné situace své emoce, abychom děti chválili za každou maličkost, která je může povzbudit k větší aktivitě a výkonu, prostředky k upevnění kázně a v neposlední řadě i desatero učitele, který nám byl vysvětlen.
Lze úsměvem vůbec vydržet ve školství? Tak na tuto otázku jsem na začátku workshopu nedokázala jasně odpovědět a byla jsem i docela skeptická. Avšak po zúčastnění workshopu se můj pohled zcela změnil. Jak říká známé české motto ,,Když se chce, všechno jde.“ Proto bych tento workshop a hlavně skvělou zkušenost doporučila každému, který si vybral povolání pedagoga.