Mně se to nemůže stát!? Aneb Ženy a alkohol I.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe a na každém rohu máme alkohol na očích, ať už v obchodech, na reklamních tabulích, na cedulích lákajících do hospod, kterých je všude okolo možná i nadbytečné množství. Nikdo nemá šanci se alkoholu vyhnout, leda by se zamknul na pět západů a vůbec nevycházel ven. Ani nikoho nepouštěl k sobě, protože by hrozilo vysoké riziko, že dotyčný návštěvník donese lahev na zdraví, pro lepší náladu, na oslavu vlastně čehokoliv, protože důvod k pití se vždycky najde a vše je třeba řádně zapít. Ovšem občas se napít malého množství alkoholu není nic špatného a může to být i zdraví prospěšné. Kdo ale ví, jaké množství je v pořádku? A nikdy nevíte, že vám alkohol nezachutná tak, abyste bez něj dále dokázali žít.
Hodně lidí hledá v alkoholu úlevu, skrýš před svými denními problémy a východisko ze zdánlivě nevyřešitelné situace, ve které se právě nachází. Pokud ale bude problémy řešit, jen tímto způsobem, bude to horší a horší. Nevyřešené problémy se začnou střádat a kupit, po psychické stránce si člověk opravu taky nepomůže a na zdraví mu to rozhodně nepřidá. Závislí lidé ztratí nejen zaměstnání, protože si nikdo opilce v práci držet nechce, ale ztratí i přátelé a rodinu, která už nebude mít sílu snažit se marně pomoci. Ztratí respekt a úctu společnosti a svými opileckými scénkami na veřejnosti bude dělat ostudu svým blízkým. Stojí to za to?
Zatímco pánové se s čistým svědomím ponoří do hlubin alkoholu někde v hospodě mezi ostatními, ženy pijí doma, samy a potají, aby na to nikdo nepřišel. Stydí se za to a lahve schovávají do nejrafinovanějších skrýší. Ani muži, ani ženy si ve většině případů nepřiznají, že to s nimi zašlo tak, daleko a stali se z nich alkoholici. Okolí tvrdí, že rozhodně nic nepili, i když už z požitého alkoholu mají problém s artikulací, táhne to z nich na sto honů a poznalo by to na nich i malé dítě. A právě pokud si oni sami neuvědomí, jak na tom jsou a nebudou chtít sami situaci řešit, je téměř nemožné jim pomoci. Ti, kteří vydrželi v léčebně celé tři měsíce, se stejně po čase vrací zpátky a to i několikrát. Hodně z nich léčbu ani nedokončí. Je to začarovaný kruh, z něhož se ne zrovna snadno dostává ven.
A kolik je v naší společnosti takto závislých lidí? Stačí se porozhlédnout. Každý ve svém okolí musí někoho takového znát a skoro každý má alkoholika ve své širší rodině. Alkohol je velice snadno dostupný a dostanou se k němu i děti, stačí požádat staršího kamaráda. Možná to chce nevodit děti s sebou do hospody, nedávat jim ochutnávat alkoholu ani na špičku prstu a od malička je nabádat, že alkohol není nic dobrého a hlavně jej před nimi často nepít.
Chtěla bych tímto velmi poděkovat za tento workshop, protože se mi velmi líbil  a doporučila bych ho všem.