VNITŘNÍ PORTRÉT, PSYCHOHRÁTKY S VÝTVARNEM

Tuto víkendovou akci jsem si vybrala pro to, že měla velice zajímavý název. Už v textu, vidíme slovo psycho (psyché), které znamená duše, duch. Z toho jsem tedy odvodila, že půjde především o psychologii a otvírání své duše.
Napřed přišlo seznámení s kolektivem, které bylo nutné k tomu, abychom se více poznali a cítili se uvolněněji. Každý řekl své jméno, odkud je, své zájmy a co od semináře očekává. Zkoušeli jsme váhu tří lidí, které jsme si měli vybrat, někteří se zdáli opravdu lehcí a ve skutečnosti jejich váha byla daleko větší. Abychom dosáhli mezi sebou důvěry, tak se vybrala jedna osoba, která chodila v kruhu po slepu po ostatních jedincích.omega replica watches Osobně bych to rozhodně nezkoušela a slečna měla velikou odvahu. Dále se vybral další jedinec, který představoval “prkno“, měli jsme ho dopravit na jeho výchozí pozici, aniž by spadlo. K tomu patřilo i například vybrání cizí osoby, kterou jsme museli před tím nějakým způsobem přesvědčit, aby za námi přišla. Po tomhle “namlouvání“ jeden z dvojice měl chodit po slepu a druhá jí měla být navigátorem. Dotyčná osoba musela slepou osobu vést prostorami Sluňákova a seznámit ji s prostředím, tak že mu říkala, kde je co umístěné. Já osobně hrála slepou, a upřímně to nebylo nic příjemného, hlavně chůze po schodek a ze schodů. Ačkoliv jsem měla zavřené oči, dalo se rozlišit, jestli jsem někde u okna či v tmavé místnosti. Můj neslepý partner, který mě vedl, mě vždycky nechal osahat předmět a nechal mě hádat, co to asi je, bylo to opravdu velice obtížné. Po návratu, jsme si měli říci, jaké to bylo. Dále nastala charakterizace osobnosti, pomocí výběru třemi barvami, díky tomu si ostatní mohli o nás udělat širší obraz. Musím se zmínit, že po celou dobu v sobotu i v neděli, nám poskytovali výborné občerstvení. Zahrnovalo to svačinu, oběd, svačinu, večeři.
Nastupuje fáze, kdy jsme si měli vybrat světy modrý, žlutý, červený a začlenit se do skupiny. Jsem modrý svět, jelikož mám ráda volnost, pohyblivost, uklidnění, soulad. Světy vznikly tak, že si každý individuální člen, vymyslel svůj vlastní prvek, který zařadil do svého světa. Myslíte si, to bude chaos? Naopak, vznikl z toho impozantní jednotný celek, který nás všechny utvářel. Nakonec, přišla fáze propojení všech světů. Vyslal se posel, který vybral jeden prvek z každého světa, tím vzniklo propojení všech světů. Před propojením světů, přišlo představení, co náš svět obsahuje, jak se k sobě chováme.
Je před vámi obraz. Dokázali, byste si představit, co se dělo před ním a po něm? Tak improvizujte. Z pochmurného obrazu, z kterého je viditelná smrt dítěte… Vždyť život je i tak krátký… Odlehčení strnulé situace ze smrti dítěte, na tragikomické prvky 6 stařenek, skákající do vody, kvůli běhu času, částečně pobavilo okolí. A tím situace nebyla tak prkenná.
Druhý den se hrály různé hry. A konec, jsme zakončili malování své vlastní duše. Že to byl lehký úkol? Ani náhodou. Ztvárnění duše nepatří do nejlehčích úkolů, jelikož mnoho lidí, si neuvědomuje, co se vlastně v nich všechno skrývá. Touhle hrou, se otvíráte druhým, a pro mnohé, to nemusí být zrovna příjemné, proto šel náš lektor na to takticky, kdy to všem připadalo přirozené. Nakonec, nastalo představení našeho vlastního výtvoru, aby ostatní pochopili, co jsme vlastně zač. Dostalo se i na fázi, kdy jsme mohli ostatním na vnitřní portrét napsat, co si o nich myslíme.
Tato víkendová akce, byla pro mě přínosem za sebepoznáním.