zpět na detail: Hlas – nejcennější nástroj učitele
A lidé se našli. Tak dlouho se hledali, až se přece jen nakonec našli. Minimálně na tomto workshopu pod vedením paní doktorky Sovové. Zakřičme: „hurá“. Hlas. Zvuk. Kladu dotaz. Mluvím. Je mě opravdu dostatečně slyšet? Hlas jako jeden ze smyslů je skutečně rozpoznatelný. Jedná se o velmi rozmanitý hlas – podklad pro slova. Hlas dává slovům možnost se například rozletět do světa a opustit tak rámec myšlenky. Jsme ale schopni s ním pracovat natolik dokonale, abychom do slov nacpali myšlenky a ozvučeli je? Odpověď je velmi jednoduchá: „Vrrrrrrrrr, brm brm, bááááááááác, s s s s, kyh zá kyh zá kyh zá, blllllllllllll…“ Nadechněte se.
Důležitou stránku osobnosti paní doktorky, která nás celou přednáškou provázela, je nadechnout se a nadchnout. A je třeba dodat, že se jí to povedlo. Ať už se zaměřila na rozebrání základních pojmů, které s hlasem souvisí, na dechová cvičení, dětské říkanky, které osvěží nejednoho školáka či na schopnost vnímat hlas druhého člověka celým tělem. Tím odkazuji na poslední část workshopu, kdy se dobrovolníci pustili do experimentování s hlasem i duší. Čím přiměla okolí spolupracovat? Přívětivou povahou, osobitým hlasovým projevem a možností volby. Volbu máme i my do budoucna. Můžeme zvolit, jak budeme pracovat v našem profesním životě. Jako budoucí učitelé i neučitelé uplatníme min. jednu zásadní dovednost – způsob mluvy. A jsme-li ochotni vnímat i hlas druhého člověka – jsme schopni komunikovat.
Čteme rychleji, než mluvíme. Důvody jsou všelijaké. Nervozita. Způsob artikulace. Hraje roli také výška, tón, posazení, barva hlasu v naší čtenářské postprodukci? Získat si druhého člověka a udržet jeho zájem souvisí s mnoha elementy a mluvíme-li o dětech, pomyslných našich žácích, zkusme dané prvky minimálně ztrojnásobit v jejich kvalitě. Každý člověk je jedinečný, stejně jako jeho hlas – ano, i němí mají hlas – vnitřní hlas a umí jej vyjádřit svým způsobem, ale nebudeme zabíhat jiným směrem. Anebo možná zaběhneme, člověk si nikdy nemůže být jist. Vždy je těžké najít cestu zpět. Ale po absolvování workshopu by mnozí měli vzít za své, že ne vždy je od věci vrátit se ve svých stopách a promyslet si některé kroky – slova znovu. Nadechněte se. Vzpomeňte na dechová cvičení, která jste měli šanci zhlédnout při spuštění videoukázky. I vám jednou dojde řeč a budete rádi, že to nebyl hlas. Opatření, která bychom měli provést, abychom o svůj hlas nepřišli a aby nás bylo slyšet nejen v zadní lavici, ale i ve skutečném světě, jsou nasnadě. Dobrovolně sabotovat sám sebe přeci nechce nikdo.