Mně se to nemůže stát!? Aneb ženy a alkohol I.

Měla jsem tu možnost zúčastnit se celodenní akce o ženách a jejich vztahu k alkoholu. Už sám název mi připadal velmi atraktivní, a proto jsem se na workshop těšila. Ne často se na veřejnosti mluví o této problematice. Jako jeden z přednášejících i Vašek, bývalý závislý na alkoholu, nyní vede olomouckou skupinu anonymních alkoholiků. Hluboce si tohoto člověka vážím. Měl tu odvahu a pověděl nám o své závislosti i léčbě.
Žena se od muže liší v mnoha oblastech. Jednou z nich je i pití alkoholu. Zatímco muž jde do nejbližší hospody, veřejně pije a všichni jeho opilost vidí, žena pije v soukromí. Převážně několikrát za den po malých dávkách. Většinou tak, aby to nikdo nepoznal a neodhalil její tajemství. Skrýše pro uschování lahve s alkoholem jsou různé, od pračky, přes skříně s oblečením až po troubu. Proč vlastně žena podlehne alkoholu, co jí k tomu vede? Podle mého mínění musí přijít opravdu silný impuls, aby se žena sesypala na tolik, že bude hledat řešení na dně láhve s alkoholem. Traumatizující události, stres nebo každodenní vyčerpávající starosti i takový může být ten pomyslný spouštěč.
Jakmile se však žena začne topit v závislosti na alkoholu, je zle. Začne nesmyslný koloběh lží, přetvářek a věčného pití. Často se za svůj problém stydí a aktivně nehledá řešení. Možná ze strachu, že ji odsoudí okolí, nenajde pomoc anebo jí léčba nepomůže. Ale jak takové ženě pomoci? Odvléct ji do léčebny? Připoutat k lůžku a nechat abstinovat? Ne, žena musí mít vlastní chuť a motivaci přestat s pití. Chuť začít od začátku.
Myslím si, že role matky je pro ženy největší a nejtěžší úlohou v životě. Proč se některé ženy této role vzdají a vymění jí za alkohol? Při opilosti má problém člověk sám se sebou, natož se starat o dítě. V nejednom případě je bohužel takové matce dítě odebráno a svěřeno do péče jiné osobě, popřípadě do ústavního zařízení. A co hůř. V porodnicích se rodí i děti poškozené fetálním alkoholovým syndromem. A to jen proto, že se jeho matka nemohla vzdát alkoholu. Už malé množství má rozsáhlý dopad na ještě nevyvinutého jedince. Jenže jak se má takový malý tvoreček uvnitř cizího těla bránit? Dle mého názoru je to sobeckost a lhostejnost ze strany matky. Neodpustit si alkohol a zkomplikovat tak život svému ještě nenarozenému dítěte?! Takové dítě má problémy už celý život. Nejen, že je vzhledově odlišné, má i vady mozku a celkově je opožděné ve vývoji.
Napadá mě, co je ten alkohol asi zač? Dokáže zničit každého, kdo se mu poddá. Napříč věkovým skupinám, společenským třídám, kultuře i barvě pleti. Jen silní nad ním udržují kontrolu a silnější ho poráží. Nejeden lidský život vyhlas kvůli němu. Nejedna rána padla v opojení alkoholu. Tak proč vlastně existuje? Aby ničil lidské životy, bral lidem štěstí, lásku a zdraví? Co je na něm tak atraktivní? Pocit euforie, radosti, smíchu, bezstarostného života? Pocit moci, schopnost ventilovat agresi, nadávky, hulvátství a vandalismus? Rozhodnutí je na každém z nás.
Každý svobodný občan má právo se rozhodnout, zda bude nebo nebude pít alkohol. Na abstinenty by se nemělo nahlížet skrz prsty a naopak je chválit, za jejich vytrvalost a pevnou vůli. I já se jednou budu muset rozhodnout, zda si dám sklenku vína v těhotenství. Už teď vím, že to neudělám. Neohrozila bych nevinné a čisté dítě, které se ještě ani nenarodilo.