Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství

Jak s úsměvem vydržet ve školství? Od chvíle, kdy jsem se přihlásila na tento workshop, mi toto téma leželo v hlavě. Přemýšlela jsem nad tím, zda je to vůbec možné učit a stále mít úsměv na tváři. Byla jsem zvědavá na paní lektorky, co nám o tom řeknou. Těšila jsem se.
U vchodu stály dvě sympatické, ale rázné dámy a doufala jsem, že to budou ony.
Po příchodu do sálu jsme se usadili a netrpělivě očekávali začátek. Načež se ve dveřích objevily ony dámy, byla jsem opravdu ráda, že to jsou právě ony, protože mi byly na první pohled velice sympatické a s tím se lépe pracuje. Myslím ale, že nám všem vyrazily dech, když jsme se na úvod museli všichni postavit jako na pozdrav a pak ještě všichni nahlas odvětit „Dobrý den, celý den“, ale moc nám to dohromady nešlo a paní učitelky byly spokojené až na třetí pokus. Však se ale říká do třetice všeho dobrého! Až poté jsme se mohli usadit.
Když jsme se pohodlně usadili, zničehonic začal jeden žák vyrušovat. Všichni se kolem sebe rozhlíželi a v duchu si mysleli, jestli je to normální. Já už jsem začínala něco tušit,
ale udivené pohledy ostatních nasvědčovaly tomu, že to vůbec nechápou. Byl to „nastrčený“ žák, kterého si na ukázku paní lektorky vybraly jako typický příklad některých dnešních žáků. Kluk ještě chvíli otravoval a vyrušoval, ale pak se paní učitelky přiznaly, že chlapce znají,
a že toto chování je domluvené. Velké části sálu spadl kámen ze srdce a přijali to s humorem.
Stále jsem přemýšlela, jak paní učitelky dokázaly vydržet ve školství s úsměvem a jestli to dokáži já. Ptala jsem se sama sebe, jestli tento workshop může být pro mě přínosem? Doufala jsem, že si odtud dnes odnesu nějaké praktické rady a zkušenosti ostatních.
A nemýlila jsem se. Paní učitelky začaly chrlit spoustu užitečných rad a svých zkušeností, které za dobu své praxe zažily. Přestože jsou to jen teoretické informace a na živo si je vyzkouším, až budu sama učit, už teď vím, že se aspoň pokusím jich držet. Co se mi nejvíce líbilo a s něčím takovým jsem se ještě nesetkala, bylo vysvětlení, že domácí úkol nemusí být chápán jako za trest. Paní učitelky nám řekly, že když úkol nazveme Úkolíček a děti si vedle nakreslí srdíčko, že to budou brát žáci zcela jinak a budou k tomu přistupovat s oním úsměvem, než když řekneme, „Tady máte domácí úkol“. To se mi velmi líbilo. Také se nám snažily na konkrétních příkladech ukázat, jakých chyb se mladí, ale i zkušenější učitelé dopouští.
Věřím, že všichni učitelé se snaží být ti nejlepší, snaží se „prodat“ dětem všechny vědomosti, které mají. Avšak málokteré děti o to stojí a málokteré děti si uvědomují, že učitel je tam pro ně, že je nechce „trápit“, ale předat jim vědomosti, které se jim v životě budou hodit. Je důležité dětem také ukázat to, že učitel není jen ta autorita, ale i přítel, kterému se mohou svěřit s jakýmkoliv problémem.