Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

Před začátkem workshopu jsem o syndromu vyhoření mnoho nevěděla, slyšela jsem pouze různé neúplné informace z televize, rádia, novin nebo z internetu, které jsem nebrala příliš vážně. Proto jsem byla zvědavá a pořádně jsem nevěděla, co můžu od tohoto workshopu očekávat. Říkala jsem si, jestli mě, jako mladého člověka, může tento problém zaujmout
nebo také postihnout. Byla jsem plná očekávání.
Když jsme vešli do sálu, usadili jsme se na ta „správná“ místa a netrpělivě čekali
na začátek kurzu. Ještě než vše začalo, vyplnili jsme tři otázky týkající se tématu, ostatně stejně jako vždy na workshopech. Poté už se nám představil pán, který nám o syndromu vyhoření měl přednášet.
Tento „sympaťák“ vůbec nevypadal jako někdo, kdo by si mohl něčím podobným projít. Avšak zdání klame. Hned od začátku nám vše vyprávěl s neskutečným elánem. Nejprve jsme na tabuli sepsali různé rizikové faktory, jako je například povolání, pohlaví nebo věk,
které jsou nejčastější příčinou syndromu vyhoření. Poté jsme jednotlivé body probrali detailně. Například to, jak není zas tak moc důležité vydělávat „miliony“ a dřít se v práci navíc ještě s nejistým výdělkem. Chodit jenom do práce a z práce a na své záliby tak už nemít žádný čas. Dále nám lektor vyprávěl svůj příběh, jak všechno začalo a jak vlastně zjistil,
že trpí syndromem, a kdy se rozhodl se jít léčit. Uvědomuji si, že to pro takové lidi není jednoduché přiznání. Obdivuji ho za to, že se vůbec nevzdal, že se takto dokázal vrátit zpět
do běžného života, protože to určitě nebylo jednoduché. A že dnes dokáže o tomto období svého života takto vyprávět. Myslím si, že je správné předávat zkušenosti ostatním a snažit se pomáhat těmto problémům předcházet.
Když jsem se v průběhu přednášky rozhlédla po sále, všichni seděli jako přikovaní a zírali s upřeným zrakem dopředu. Myslím, že téměř všechny toto téma zaujalo stejně jako mě, že se nám ani po těch třech společně strávených hodinách nechtělo odcházet. Jsem přesvědčená,
že tento workshop byl pro mě i pro většinu dalších lidí přínosem. Dozvěděla jsem se mnoho přínosných informací o syndromu vyhoření, především to jak mu předcházet. Velice se mi líbil styl, jakým nám vše lektor vyprávěl, bylo to, dá se říct, zábavné ale i poučné.
Muž, který na semináři, mě zcela přesvědčil, že to není jen jednoduchá výmluva, ale že je důležité si tento stav přiznat sama sobě, a že je důležité se léčit. Jeho výpověď byla tak otevřená, spontánní a výmluvná, že se jí ani nechtělo věřit.