Jak s úsměvem vydržet ve školství

My, jako budoucí učitelé, si často klademe otázky typu „Budu dobrý učitel? Budu mít respekt u dětí? Neodradí mě můj první neúspěch? Mám vůbec na to?“ a hlavně „Neskončím po pár letech šedivá v blázinci?“ Ano i já si kladu tyto otázky a ráda za to nejsem. Proto jsem se přihlásila na tento workshop, aby moje některé nezodpovězené otázky se staly opakem. A jak to dopadlo? Myslím si, že workshop z velké části splnil mé očekávání a že nás takzvaně nakopl tím správným směrem.
Obě lektorky si prošly dlouho praxí, a přesto z nich vyzařovala stále radost z práce. Mluvily k nám velmi profesionálně a předávaly nám nespočetně zkušeností z praxe. Workshop byl přínosný jak pro začínající učitele, tak již zaběhlé učitele mohl vyhoupnout výš.
Dozvěděli jsme se, jak mluvit s dětmi, jak si vytvořit respekt, jak trestat děti a spoustu zajímavých věcí. Lektorky nám názorně předvedly, jak pouhý nástup první den do třídy je důležitý.
Dlouho se slýchá a říká „kdo neumí, tak učí“. Ale proč to tak je? Role učitele není tak lehká. Já patřím zatím k těm, kteří „neví, do čeho jdou“. Chodíme na náslechové praxe a z dálky pozorujeme, jak to ve škole chodí, ale před třídu 25 dětí bych si ještě netroufla stoupnout. Není lehké připravit pro děti hodinu tak, aby pro ně byla zábavná a zároveň se něco v hodině naučily. Učitel musí mít fantazii – aby dětem připravil smysluplné hodiny, musí mít respekt – aby si ve třídě udržel pořádek, musí být také přísný – aby zůstal ve škole nějaký řád, a musí mít spoustu dalších vlastností, o kterých jen málokdo ví, že jsou potřeba k udržení pozornosti těch malých zvídavých tvářiček ve třídě. A tím to samozřejmě nekončí. Jakmile učitel přijde domů, čeká ho na stole kopa sešitů a opravování, plánování hodin na další den a taky plánování častých besídek nebo rodičovských schůzek. Tak trochu vím, o čem mluvím. Moje maminka je učitelka a prošla si dlouho praxí, včetně toho, že učila i mě. Jednou jsem jí přišla pomoct do třídy a ona zrovna na děti křičela a mně jich bylo líto. Pak jsem jí to doma vyčetla, ale ona mně řekla, že pokud chci mít u dětí autoritu, musím umět být i přísná. A toho bych se chtěla držet.
Myslím si, že v dnešní době je hodně důležité, aby učitel měl u dětí autoritu a udržel si ve třídě pořádek, protože jak je nám známo, tak dnešní školní řád zakazuje jakékoliv tresty, i když by byly někdy potřeba. Avšak my nejsme ve škole od toho, abychom děti převychovávali.
Přála bych si, aby ze mě byl dobrý učitel, abych dokázala být přísná, ale zároveň i kamarádská, jako moje maminka. Jak ona říká: „I přesto, že jsem na ně přísná, pak mě vždycky u srdce zahřeje, když potkám svého bývalého žáka na ulici a on mě pozdraví nebo alespoň na mě zamává“. A toho bychom se měli držet všichni, pokud chceme s úsměvem vydržet ve školství. Musí nás to bavit, musíme si to umět okořenit, a pokud nějaká stinná místa přijdou a to vím, že přijdou, tak se s něma umět poprat a vždycky na nich vidět ty lepší stránky.