Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Když mi minulý týden podala pětiletá neteř, která u nás byla o víkendu na prázdninách, do ruky knihu s názvem Halina Pavlovská, kterou našla u nás v knihovničce, značně jsem se podivila. Kniha ležela na polici společně s dalšími matčinými oblíbenými autobiografiemi, ale o poličku níž mohla Verunka sáhnout po knížkách plných pohádek, avšak se slovy „této čti“ mi podala právě již zmiňovanou knihu. Pomyslela jsem si, že ji asi rodiče nechávají dívat na pořad, kde Halina vtipkuje se svými hosty, ale jak jsem se později od Verunky dozvěděla, tak žádný večerní pořad nesleduje, ale že maminka čte právě takové knihy „ s paní na knížce“, z čehož jsem usoudila, že mají doma taktéž knihovničku s autobiografiemi.
S Verunkou jsme společně vrátily Halinu zase zpět na místo a vybraly jsme Ferdu mravence od Ondřeje Sekory. Moji oblíbenou a troufám si tvrdit, že u všech dětí známou dětskou knížku. Neteř však tuto knihu neznala. Neznala ani postavičku Ferdy mravence a řekla mi, že takovou knihu si prohlédat nechce. Se zklamáním jsem knihu opět založila a vybrala druhou, u které jsem doufala, že bude mít větší úspěch. Byl to známý kocour Mikeš. Verunka opět postavičku chodícího kocoura ve velkých botách neznala. Když jsem jí ukázala pár dalších knih, jako byl Malý Bobeš, Povídání o pejskovi a kočičce a nebo Vílu Amálku, tak z těchto knih sklidila pouze malý úspěch víla Amálka, o které Verunka znala pohádku z televize. Žádnou z těchto knih neznala a podle reakcí si troufám říct, že doma v knihovně žádné pohádky ani nemají, když si žádnou z knih nechtěla ani prohlédnout. Můj úžas o neznalosti dětských knih a pohádek završila tím, že by si chtěla číst knihu „ s tou paní“ (tím myslela Halinu), a to mně dorazilo.
Pokládám si tedy otázku a zamýšlím se nad tím, zdali dnešní pětileté děti vůbec čtou a hlavně, jestli se jim v tomto ohledu rodiče věnují. Kupují si jen knihy pro sebe? Utratí více peněz za své autobiografie, nežli za literaturu pro své dítě? Jen doufám, že naše Verunka je jen jedna z mála takových dětí, která nejsou ke čtení vedena. Její emocionální zdraví je tímto faktem velmi narušeno. Že se jí rodiče dostatečně nevěnují, nerozvíjí její fantazii, je mi opravdu velmi líto. Je svým způsobem v nevýhodě oproti dětem, která své emocionální zdraví skrze četbu rozvíjejí. Chtěla bych se neteři věnovat a pomoct jí získat zájem o knížky. Nejprve například jen knihami listovat, popisovat s ní obrázky, rozvíjet její fantazii a později přejít na předčítání, pokud bude mít zájem. Vždyť za chvíli nastupuje do školy.
Základní škola u nás je zapojena do projektu škol Tvořivé školy – čtení a psaní s porozuměním a každoročně zde probíhají akce na právě rozvoj emocionálního zdraví dítěte, do kterých jsou zapojeny rodiče, prarodiče žáků, také známe osobnosti z našeho města, kteří dětem předčítají dětské knížky. Je to velmi povedený projekt, který na konci školního roku vždy vrcholí akcí ČTÚ, VALAŠI, ČTÚ, kde sami děti vystupují před publikem a předčítají svůj úryvek z oblíbené knihy.
Doufám, že situace v českých rodinách je lepší, než ta, co je u nás. Chtěla bych ji zlepšit a snad se mi to podaří. Moc fandím projektům, jako je např. CELÉ ČESKO ČTE DĚTEM, které podporují děti a jejich zájem o literaturu.