Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách regionu

Vždy jsem přemýšlela, proč tak málo lidí chodí do muzea, na různé výstavy či kulturní akce podobného typu a proč i tu trochu lidí, co tam jdou, to stejně moc nebaví? Já do muzeí chodím ráda, ale je fakt, že občas vystavovanému umění příliš nerozumím a nechápu ho. Beru to prostě ale tak, že se na něj podívám a vytvořím si svůj vlastní názor. To je přece u jakéhokoli umění možné. Když se ovšem snažím, dostat tam někoho s sebou, je to obtížné. Většinou jdou rádi studenti jakéhokoli uměleckého oboru nebo studenti dějin či historie. Ovšem lidé nestudující, pracující a mající jiné „normální“ problémy do muzea většinou nedostanu. Vždycky se vymluví na to, že tomu nerozumí, že jim to nic neříká a že je to nebaví.
Workshopem stráveným v muzeích a hlavně aktivně prožitým, jsem si uvědomila, že to opravdu tak je a že lidé, do muzea nechodí právě z těchto důvodů. Možná se navíc cítí trapně za své neznalosti a prostě jim přijde, že je to ztráta času. Zároveň jsem se ale přesvědčila, že to jde i dělat „jinak“. Muzeum se dá prohlížet aktivně a navíc ne tak, že bychom poslouchali zdlouhavé a nudné přednášky o různých autorech a jejich dílech, ale je to opravdu aktivní zapojení, přemýšlení a vyjadřování pocitů. Zábavnou formou si i sami potom uvědomíte určité rozdíly v době či stylech malování. Prožitý čas vás naplní a máte chuť se do muzea vrátit.
Myslím si také, že je důležité, aby se muzejní pedagogika dále rozvíjela a aby se jí zúčastňovali všechny děti jak předškolního, tak i školního věku. Pokud totiž vybuduje v dětech lásku k výstavám a muzeím a pokud tam děti budou chodit rády a budou se vracet, zakotví to v nich a zůstane to s nimi i v dospělém věku. Nebudou se cítit trapně, výstavu si vždy užijí a hlavně budou umět tuto svou lásku k umění a historii předat také svým dětem.
Někdo si možná myslí, že je to ztracený čas, já se ovšem domnívám, že je tomu naopak. Když si vezmu, kolik mladých lidí prosedí času v hospodě u piva a tlachají o pořád těch samých věcech, řeší, kde se co stalo a kdo co řekl, a přitom by mohli mít i takovéto typy zážitků – snad by si potom u toho piva povídali někdy i o něčem jiném a příjemném a aspoň trochu by to naplnilo jejich začínající životy a také možná rozvinulo spoustu nápadů v jejich hlavách.