Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství

Díky projektu Pedagogika v praxi jsem měla v minulém týdnu možnost navštívit jeden z dalších workshopů. Workshop s názvem Jak s úsměvem vydržet ve školství nebyl nejen posledním, ale zároveň i nejlepším, jež jsem mohla v rámci tohoto projektu navštívit. A to nejen proto, že jej vedly dvě naprosto úžasné dámy, ale také proto, že toto téma se mi zdálo konečně přínosné pro mou budoucí praxi.
Jak s úsměvem vydržet ve školství? Tuto otázku si podle mě pokládá každý, kdo alespoň na okamžik zauvažoval nad prací pedagoga. Ačkoliv se nám přednášející snažily na tuto otázku odpovědět, konkrétní odpověď dle mého názoru neexistuje. Přesto nám dámy poskytly mnoho užitečných rad, jak si ve třídě udržet kázeň, a zároveň se nezbláznit z dnešní generace dětí.
Celé povídání o tomto tématu ve mě vyvolalo řadu otázek. Budu po dokončení studia dobrou učitelkou? Dokážu si udržet kázeň ve své třídě? Budu schopna správně řešit různé obtížné situace? Samozřejmě jsem si ihned uvědomila, že na tyto otázky momentálně odpovědět nemohu, to vše ukáže až čas a samotná praxe. Na druhou stranu mě uklidnilo a dodalo mi trošku sebevědomí několik užitečných informací, rad a „fíglů“, jež nám ony sympatické dámy poskytly. Jedním z nich bylo „ Učitelské desatero vyučovací hodiny“. Jde o deset základních bodů, dle kterých by se měl učitel ve své třídě řídit. Desatero také obsahuje pár bodů, které nám radí, jak si udržet či vybudovat respekt a kázeň ve třídě. Jsem přesvědčena, že mi bude v mé budoucí praxi velkým přínosem.
Dalším překvapením pro mě byl tzv. bonz blok. Jedná se o jakýsi zápisník, do kterého se zapisují různé pochvaly a poznámky. Tento blok je umístěn ve škole, a žáci si pochvaly či poznámky zapisují sami. Tento nápad se mi velmi líbí, protože si myslím, že je jednak veden zábavnou formou, ale také je určitě velmi efektivní. Rodiče mají následně možnost do zápisníku nahlédnout např. na třídní schůzce.
Díky tomuto semináři také vím, jak důležité je si v hodině sjednat pořádek, nepřipouštět si žáky příliš k tělu, zároveň však mít se žáky kamarádský vztah a mít ve třídě příjemnou atmosféru. Zde se opět nabízí otázka: Povede se mi to v budoucnosti?
Závěrem bych chtěla poděkovat přednášejícím za to, že se s námi podělily o své poznatky ze své dlouholeté praxe. Také za přínosné rady, informace, které určitě jednou i já využiji. A nezbývá mi než doufat, že i já s úsměvem ve školství vydržím.