Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství

Jak s úsměvem vydržet ve školství? To je otázka, kterou si dnes asi pokládá každý student na pedagogické fakultě. Už jsem slyšela mnoho názorů na to, jaké je být učitelem. Jedna z vět, kterou často slýchávám, je, že dnešní děti jsou čím dál tím horší. Myslíte si však, že to člověka, který od malička touží pracovat s dětmi, odradí? Všimla jsem si na konci střední školy, i u svých kamarádek, že si většinou vybíraly školy, na kterých by chtěly studovat, a jejímž oborem by se chtěly v budoucnu zabývat a k tomu si často posílaly přihlášku na pedagogickou fakultu. Když jsem se jich ptala, proč zrovna na pedagogickou, nikdy o tom, že by se chtěly stát učitelkami, nemluvily, tak mi prostě a jednoduše odpověděly, že to mají jako nouzovku. Nerozumím takové nouzovce. Dobrým učitelem se stane člověk, který chová krásný vztah k dětem. Jak jsme si na workshopu říkali, podle gaussovy křivky dostaneme vždy dva protipóly, na jedné straně budou děti s lehkou pubertou, na druhé zase s těžší pubertou, na jedné straně se setkáte s milými a ochotnými rodiči, na druhé straně se setkáte s neochotnými a buřičskými rodiči. A právě takový učitel, který miluje děti, si bude umět poradit i v těch nejhorších chvílích, které ho během jeho letité praxe potkají, a bude si umět najít mezi těmi několika dětmi děti milé, které ho budou naplňovat energií a dodají mu síly do dalších dnů. Jednu dobu jsem také dávala na slova jiných a říkala si, jak jsou dnešní děti horší a horší, avšak po krátké zkušenosti na táborech a ve školičce bruslení, jsem se utvrdila v tom, že tak jako zlobily děti dříve, tak zlobí i dnes, nezávisle na tom, jestli prohodí sem tam sprosté slůvko nebo sedí od rána do večera na počítači a nemají téměř zájem o nic jiného. Tady už záleží jen na tom, jak dovede dobrý učitel ohromit a zaujmout.
Další z otázek, které mi lidé často pokládají, je, proč vůbec studuji celých pět let na vysoké škole, abych pak měla tak mizerný plat. S úsměvem jim často odpovídám, že mi samozřejmě do budoucna záleží na penězích, ale nikdy jsem nad tím tak hluboce nepřemýšlela. Už od malička prý mluvím jenom o tom, že se stanu učitelkou a říkávám, že ta láska k dětem je silnější než peníze. Otázka je, jestli mi úsměv vydrží i po své první odučené hodině. Myslím si, že všechno záleží na lidech. Ne nadarmo se říká, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jak se budu chovat ke svým dětem, tak se budou chovat oni ke mně. Co už vím, je, že nejdůležitější je být spravedlivá, protože na to děti hrají. Získat si důvěru a mít přátelský vztah, ale zároveň si zachovat svou autoritu. Neříkám, že je to jednoduché, ba naopak je to nejtěžší, co se v budoucnu každý pedagog musí naučit. Bude to tedy cesta dlouhá, ale krásná. A tou cestou mě bude doprovázet heslo: „Učte tak, jako byste chtěli, aby učili vaše děti.“