Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině

Proč jsem si zvolila toto téma? Tato přednáška proběhla dne 28.3.2013 a velice mě zaujala, jako asi všechny přednášky, které jsem absolvovala. Na tento workshop jsem šla především kvůli tomu, že se v mojí blízké rodině vyskytuje jeden člen, kterého mám velice ráda a který, bohužel, trpí poruchami učení. Je to můj 10tiletý synovec a v současné době navštěvuje 5. třídu základní školy.
Do předškolního věku se jevil jako normální zdravé dítě, jen měl trošku problémy s držením tužky a kreslení. Ale říkali jsme si, že je ještě malý, že se to spraví, až nastoupí do školy a naučí s psát. Jenže během první třídy se jeho psaní nespravilo, a proto bylo jeho matce doporučeno navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Zde mu udělali pár testů a zjistili, že trpí dyslexií, dysgrafií a dysortografií. Od té doby má ve škole trochu jiná pravidla, než ostatní jeho spolužáci a musel jedenkrát za týden navštěvovat tzv. nápravu, kde se takovýmto dětem věnovali po vyučování. Samozřejmě se nám musí sestra daleko více učit, než s dítětem bez těchto poruch učení.
Ale myslím, že na to vše, s čím má problémy, celkem obstojně žije, školu zvládá s vyznamenáním, chodí do kroužku badmintonu, navštěvuje základní uměleckou školu, kde se věnuje hře na trubku a chodí zpívat do dětského sboru a do kroužku dobrovolných hasičů, kde ho doprovází jeho otec, profesí, samozřejmě, hasič. Zároveň mu bylo doporučeno, aby si procvičoval prsty, proto ještě navštěvuje hodiny klavíru. Vše ho velice baví, všude chodí rád. Navíc je velmi soutěživý, takže se rád připravuje do školy, protože chce být nejlepší. Takže motivace ohledně přípravy mu nechybí. Vzhledem k tomu, že má tyto poruchy, tak je velice dobrý v matematice a fyzice a velmi se zajímá o různé technické věci a astronomii.
Myslím si, že dítě, které trpí takovýmito poruchami učení potřebuje trošku jiný přístup, jak ze strany školy, tedy učitelů a spolužáků, ale také ze strany rodičů, prarodičů či sourozenců. Musí mít více času na domácí úkoly, celkově na přípravu do školy. Někdy z toho dítě může mít třeba výčitky, že není tak dobré jako ostatní děti a z toho můžou vzniknout, např. různé neurózy nebo až i psychické problémy. Pokud k tomu dojde, nemělo by se to brát na lehkou váhu, ale určitě to řešit.
Pro dítě, a to nejen s poruchami učení, ale pro všechny je velmi důležité, aby mělo dobré a kvalitní domácí zázemí, tudíž vyrovnané rodiče, prostředí bez konfliktů a hádek. A pokud nemá dobré zázemí doma, mělo by ho mít např. u svých prarodičů. Vím to z vlastní zkušenosti, protože můj synovec je u nás prakticky každý víkend, aby si odpočinul od rodičů, školy a sourozenců.