Úvahy /

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

Ohledně workshopu s tématem řešení stresových situací a především prevence syndromu vyhoření jsem byl zpočátku poněkud skeptický. Téma mi nepřipadalo úplně vhodné na momentální věk zúčastněných a připadalo mi, že právě syndrom vyhoření je otázka vzdálené budoucnosti. Jsem neskutečně rád, že jsem se ohledně workshopu značně mýlil.
Přenášející pán si mě získal během několik málo minut. Nejsem zastánce teoretických znalců a lidí, jejichž praxe je minimální a vyřčené znalosti jsou naučená moudra z učebnic. Pan Pávek do této skupiny nezapadal ani omylem. Jeho znalosti přednesené charismatickým a humorným způsobem si získaly ihned všechny posluchače. Pozitivní náhled na svět byl pro mě nejdůležitějším poselstvím celého workshopu.
Momentální způsob života příliš nenapomáhá pozitivnímu myšlení ohledně malých věcí. Lidé se ženou za penězi, vzděláním, majetkem a přestávají vnímat kouzlo života. Sílu maličkostí, které dokážou potěšit. Je složité přinutit hlavu, abychom si začali užívat malých radostí, na které běžně každý den můžeme narazit. Proč člověk přemýšlí neustále nad tím, co těžkého ho ještě k vysněnému cíli čeká? Jednoduchým příkladem je právě vysoká škola – každý z nás studentů před sebou vidí vysněný cíl – úspěšné završení a získání titulu. Bohužel během toho stále myslíme na překážky, které nám stojí v cestě. Zkouškové období, těžké zápočty, psaní diplomové práce apod. Způsob, jakým je možno se s těmito překážkami co nejjednodušeji vyrovnat, je změnit naše myšlení. Začít si užívat maličkostí. Ve všem lze najít dobrou stránku věci – studentský život je tak odlišný od pracovního stereotypu, který nás v budoucnosti čeká, tak proč si ho neužívat, dokud to jde.
Lidé v dnešním světě zapomínají na malé krásné věci, na které jde narazit především ve volné přírodě. Při procházce lesem, kdy je možné zahlédnout desítky nádherných svobodných zvířat, si člověk jednoduše uvědomí, jak malé a nedůležité jsou jeho problémy. Obecně si myslím, že příroda je nejlepší lék na zapomnění a uvědomění maličkosti člověka.
Kde najít štěstí? Člověk si říká během studia, že až dokončí školu, bude šťastný. Nastane hledání práce a upadnutí do pracovního stereotypu. Přijde myšlenka, že až založíme rodinu, budeme přece konečně šťastní. Až vystudují děti, budeme šťastní. Až budeme v důchodu, budeme šťastní. Při momentálním věku odchodu do důchodu to vypadá, že šťastni opravdu nebudeme. Život téměř za námi, tělo znavené a bolavé, a problémy budou pořád stejné. Nakonec smrt může být vysvobozením.
Nesouhlasím s tímto, pokud by byl každý z nás schopen hledat štěstí v malých příležitostech, svět by vypadal jinak. Stačí si všimnout při chůzi po ulici, kolik lidí jdoucích proti vám má v tváři uštvaný výraz a kolik z nich se usmívá. Jeden malý úsměv od cizího člověka dokáže zvednout náladu a uvědomit si, že nic není beznadějné. Je to jen na nás, jakým způsobem se budeme dívat na život. Děkuji, pane Pávku, za uvědomění, že štěstí je všude kolem nás a je jen na nás, zda ho vidíme.