Úvahy /

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

„Proč je všechno tak složité, proč se mi prostě v životě nemůže dařit. Proč mi nevychází vše, co jsem si vysnila. Lidi kolem mě jsou tak úspěšní, krásní, šikovní, inteligentní. - A já?“

Aspoň jedna z těchto otázek určitě napadla každého minimálně jednou. Ať už při sledování televize, kde se promenádují bohaté, hubené a krásné filmové „hvězdy“. Nebo jen posloucháním svých přátel. Bohužel z vlastní zkušenosti můžu říct, že za tady tyhle otázky a následné negativní odpovědi si můžeme z větší části sami. Ano, život je, jak se říká „svině“ a je těžké jím projít bez jakékoliv úhony. Ale proč si jej nezkusit udělat lepší, hezčí a jednodušší?

Do stresu se dostal a ještě mnohokrát dostane každý z nás. Je to veliká součást našeho života, se kterou se setkáváme takřka pořád. Jen je důležité jej správně zvládat. Jinak bohužel dochází k těžkým depresím často až neléčitelným. Každým rokem se vyskytne 5% lidí trpící klinickou depresí…

A někdy stačí tak málo. – Vážit si sám sebe, znát svou cenu a usmívat se. Tyto obyčejné, často omílané slova ovšem mají obrovskou sílu. Samozřejmě, nemůžu říci, že dokáží vyřešit každý problém, který nám může způsobovat těžké, stresové stavy. Ale ve větší míře si dovolím říct, že ano.
Pokud popřemýšlíte, kdo vlastně jste. Ujasníte si svou cenu – řeknu si – „toto bych v životě neudělal, nenechám ze sebe dělat „ořezávátko“, které každý využije“. A najdete si vlastní cíl, nemusí být vzdálený do budoucnosti, nebo neměnný. Jen si stanovit cestu a jít po ní. A hlavně ničeho v životě nelitovat (minulost už nezměníš, tak proč se jí zaobírat)! Můžete žít s určitou jistotou, že něco před sebou máte. A třeba nedovolíte, aby se k vám někdo choval nepříjemně.
Mnoho stresů vzniká v práci, škole. Ale proč? Nedokážeme si říci STOP! „Toto jsem přece nikdy nechtěla dopustit – šéf mě bezdůvodně buzeruje, všichni mě využívají. Ale stojí mi to všechno za to? – Má to vůbec cenu?“ Je potřeba si říct, dost! – Tady se musí něco změnit. Buď si stanovím podmínky, ale to si asi málo kdo může v práci/škole dovolit. Nebo změním postoj a popřemýšlím, zda je to opravdu to, co chci. Je těžké například opustit práci a shánět něco jiného, zvláště v dnešní době. Ale je potřeba si uvědomit, že pokud se nám v práci dostává neustálého stresu dlouhodobě, může se to „zvrhnout“ a moc si nepomůžeme.

Úsměv je jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Ani byste nevěřili, co všechno takový úsměv dokáže. Jistě, každý den nám není do smíchu. Ale když potkáte člověka, který se na vás jen tak usměje – není to hezké? Proč to nezkusit taky. Hned máte lepší náladu, když vám někdo úsměv oplatí úsměvem. Nebo stačí být jen milý a příjemný. Užívat si každý den, jako by byl poslední, nemůžeme vědět, co se stane. Proč tedy nepotěšit lidi kolem sebe! Podle mě je to obrána životem. Vše se lépe vyřizuje a zařizuje, když je člověk milý a nenechá se vytočit ostatními. A nedovolit nepříjemným pocitům nás „napadnout“.
Proč mít strach, když jdete něco nepříjemného zařídit, nebo jen na úřad… Vždy jednáte, mluvíte, domlouváte se s LIDMI – jsou to úplně stejní lidi jako každý ostatní. Mají své starosti, radosti, rodiny, majetky jako každý. Jen někdo má něčeho míň či víc. Ale to ho nedělá něčím výjimečným nebo dokonce jiným. Není o nic víc než vy. Proč tedy mít strach? Určitou úctu samozřejmě mít musíme, ale ne - mít strach a zbytečné nervy.

Hlavně nebrat život jako samozřejmost, ale vážit si jej. A pokud je mi těžko, říct si – může být i hůř, ale zase mi bude líp! – Všechno se časem v dobré obrátí! – Prostě musí! 

Možná to může vypadat jako samolibost, nebo dokonce, že jsem snědla všechnu moudrost světa. Ale zkušenosti mi toto všechno potvrdily a můžu říct, že život vážně není lehký! Hlavně se držet, nic si nepřipouštět a říct dost, když už je to vážně potřeba.

Pojetí přednášky pana Ing. Jaroslava Pávka, byla na jednu stranu velice odvážná, ale zato naprosto přesná a musím s ní jen souhlasit. Byly vysloveny i témata, které jsou normálně „tabu“ a není vhodné o nich mluvit. Naopak, pan inženýr je pojal s humorem a nadsázkou. Proto jsme se dokázali bavit i o různých pocitech, dojmech a názorech. A myslím, že když se člověk bude aspoň z poloviny inspirovat panem Pávkem, jak už v názorech, ale hlavně jeho chutí do života a energií, půjde hned všechno líp.