Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně základních škol nejen v češtině

Dne 28. 3. 2013 jsem se účastnila workshopu s názvem Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně základních škol nejen v češtině. Když jsem si na začátku letního semestru vybírala, jaké workshopy si zvolím, tento mě zaujal ze všech nejvíce. Možná už proto, že ho vedla paní magistra Klaudia Eibenová a paní magistra Milena Vincenciová. Již dříve jsem s nimi absolvovala workshop a jejich způsob vedení a přenášení zkušeností z praxe bylo velmi inspirující.
V úvodu jsme si hned mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je být dítětem, které trpí dyslexií. Dostali jsme text z učebnice, na kterém bylo rozmazané písmo a museli jsme v něm hledat informace, na které se nás „paní učitelka“ ptala. Nikdy předtím jsem si nedokázala představit, jaké konkrétní obtíže tato porucha učení přináší, a myslím, že pro každého z nás byla tato zkušenost velmi obohacující. Děti s touto a jakoukoli poruchou učení musí vynaložit daleko více úsilí v domácí přípravě i během samotné výuky. Zpočátku to mají ve škole velmi složité, pokud není hned před nástupem do školy jejich porucha diagnostikována ve speciálně pedagogickém centru, nebo pedagogicko psychologické poradně. Obzvláště co se týká spolužáků ve třídě, tak situace a pozice dětí s tímto „handicapem“ musí být těžká. Ostatní děti mohou na tyto žáky nahlížet skrz prsty, smát se při jejich projevu a brát je jako nějaké „outsidery“. V tuto chvíli je práce a pozice učitele velice důležitá a musí být zvolen velmi promyšlený postup, jak ostatním žákům sdělit, s čím se jejich spolužák potýká. Protože ať chceme nebo ne, naše jednání a přístup může ovlivnit život a smýšlení daného žáka na celý život. Neplatí totiž, že ten kdo trpí poruchou učení, musí být bezpochyby hloupý a špatný žák. Mnoho slavných a úspěšných osobností v mládí trpělo těmito poruchami a díky své píli a cílevědomosti jsou z nich šťastní a spokojení lidé. V průběhu workshopu jsme se také dozvěděli, jak s žáky pracovat a jak k nim přistupovat. Paní magistra nám také sdělila své první profesní střetnutí s dyslexií a svěřila se, jak nepřiměřené a špatné reakce ve svých začátcích měla.
Velmi důležitý je při zjištění nějaké poruchy i přístup rodičů. Rodiče jsou totiž ti, kdo mají být oporou svému dítěti. Svým přístupem a chápáním ho podporovat a věnovat mu svůj čas ve školní přípravě. Je to totiž to nejcennější a nejdůležitější, co pro své dítě mohou udělat. Proto bychom měli na tyto děti nahlížet s podporou, oporou a také respektem. Když totiž v pozdější době zjistíte, že takovýto žák vystudoval školu, která ho baví, je spokojený, šťastný a úspěšný ve svém životě, je to to nejdůležitější, co mohl ve svém životě dosáhnout.