Úvahy /

Řešení obtížných životních krizí v pohádkách

Přednáška na toto téma se konala v odpoledních hodinách a při vstupu do místnosti mě hned zaujali oba přednášející svých zevnějškem, vystupováním i chováním. Domnívám se, že velice šikovně zahájili svůj přednes a to tím, že nám studentům předestřeli tři krize, které jsme museli řešit. Myslím, že tato část každého překvapila a zaujala a snad nejvíce zpívání písně s textem: Zimu bičem, kamenem my z brány města vyženem, uličnice mazaná - těžká před ní obrana. Je zajímavé, že jsem si text písně během přednášky nemohla zapamatovat, ale poté jsem si ji zpívala celý víkend. Dle mého názoru to bylo kvůli dynamice, kterou do písně vkládal jeden z přednášejících.
Následoval úvod do světa pohádek. Musím říci, že plně souhlasím s názorem, že knihy dokáží perfektně rozvíjet dětskou fantazii a představivost. Vybavuje se mi citát Alberta Einsteina: „Chcete-li, aby byly vaše děti inteligentní, čtěte jim pohádky.“ Nemůžu než souhlasit. Protože kde jinde může dítě lépe řešit své životní krize, než tam, kde to zná. Například když chceme naučit dítě, že se před problémy nemá utíkat, ale spíše se jim postavit čelem, přečteme jim pohádku O černé princezně (jedna z pohádek vyprávěných na přednášce), kde chlapec utekl z města, ale tím neutekl od problémů, ty jej pronásledovaly i na jeho cestě a nakonec se musel stejně vrátit a krizi řešit. Nebo ku příkladu, když chceme, aby naše dítě bylo morální, čteme jim o úžasných dobrodružstvích, které potkají naprosto obyčejného člověka a který, když se drží na „straně dobra“, získá obdiv, bohatství a čas od času i nějakou tu princeznu.
Na druhé straně hrozí jisté riziko pro vývoj dětí. Stává se, že pohádky mohou děti naprosto pohltit a ty už pak mají jediné přání a to být součástí nějakého dobrodružství. „Ten druhý“ svět je plně ovládne a pak je od pohádek jen krůček k úžasnému a neskutečnému světu fantasy a sci-fi a dítě se může uzavřít do sebe a začít se stranit skutečného světa, přestane být společenským.
Co se týče výběru pohádek na přednášce: O mastných okách na polívce, O černé princezně a O Jeníčkovi a Mařence a sedmimílových botách; tak musí říci, že se mi nejvíce asi líbila prostřední pohádka, byla zajímavá a né úplně jednoduchá na pochopení. Například „kouzelný“ dědeček zde vystupoval nejen jako kladná bytost. Na konci vyprávění si umíněně stál za názorem, že prostě musí a musí mít polovic princezny. Mladého krále tak uvedl do těžké situace. Na druhé straně mi tento motiv velice připomíná jedno podobenství z bible, z části exodus, kdy Bůh nakáže Abrahámovi, aby zabil svého syna jako božskou oběť a na poslední chvíli jen zarazí, což odpovídá i této pohádce. Je vidět nakolik se lidové pohádky nechávaly inspirovat biblí, která může být také cenným pramenem při řešení životních krizí.
Domnívám se, že pohádky nejsou určeny jen pro děti. Většinou se skládají z několika vrstev, které děti nemohou všechny vidět. Jen dospělý může zjistit, jestli jde jen o povrchové vyprávění, či má obsah ještě hlubší myšlenku. Například divadelní hra Válka mloků by mohla být pro některé děti pěkná podívaná na rozepře mezi zvířaty a lidmi a je možné, že některé dítě by se přidalo na stranu mloků, protože to přeci byli ti utlačovaní. Děti vidí svět velice jednoduše a pošetile.
Když bych měla shrnout své pocity o tomto semináři, tak bych řekla, že se to úplně nevěnovalo těm důležitým věcem, jako je například aplikace pohádek ve škole. Spíše se na téma pohlíželo z teoretického pohledu a praxe a reálnost, zdá se mi, značně unikala. Na druhou stranu, byly přednášející zajímavé osobnosti, vtipní, výstižní. Jejich poznámky se vždy strefily svou přesností do středu problému.