Úvahy /

Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině

Ve svém okolí potkáváme denně spoustu lidí, kteří ať už se potýkali nebo ještě stále potýkají s poruchami učení. Tuto problematiku nejsem schopni na první pohled odhalit, ač postihuje cca 7% populace. Děti své poruchy dokážou velmi dobře maskovat, ovšem nedá se dlouho chodit se džbánem pro vodu, aniž by se ucho neutrhlo…
Nejčastěji dochází k prvnímu povšimnutí, že není se studentem něco v pořádku ve škole. Jak by se měl učitel zachovat? Nejvhodnější je určitě řešit situaci ještě jak se říká „zatepla“. Učitel by měl ihned kontaktovat rodiče a doporučit vyšetření dítěte, protože bez dokazujícího podkladu není učitel schopen takovému žákovi pomoci. Jakmile má škola potvrzení o žákově indispozici, je schopná sestavit mu např. individuální plán anebo může mít v hodinách určité úlevy, které mu tak studium usnadní.
Nabízí se otázka, jak takové dítě, které poruchami trpí, poznáme..? Jedná se často o děti velmi inteligentní ovšem s pravolevou poruchou často v kombinaci s dyslexií, dysgrafií, dyskalkulií…. Takovým dětem činí velký problém obyčejné čtení textu. Nejen že je vidí jinak, než ostatní, jakoby dvojitě, ale také nejsou schopny vnímat, o čem čtou, při psaní dost vynechávají interpunkci nebo i celá písmena, neumí dokonce ani hláskovat, vše jim trvá o polovinu času více, než dětem ostatním.
Učitelé se často ve snaze pomoci těmto dětem následně nevyhnou „potyčce“ se vzbouřenou třídou, která se nedokáže vžít do situace svého spolužáka. Jediné co je zajímá, je to, proč má někdo výhody a někdo ne.. Jsou ve věku, kdy to ještě nedokážou pochopit a posoudit. Výborným řešením je v takové situaci hra na dyslektiky, kterou jsme si měli možnost „zahrát“ i my na workshopu „Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině“. Díky tomu jsem měla možnost zjistit, jaké to pro tyto děti je..
Jaké můžeme zvolit zvýhodnění pro děti s poruchami učení tak, abychom to zase nepřehnali? Nejdříve je důležité, stanovit si nějaká pravidla, např. ohledně zkoušení- dohodnout se s žákem, jakým způsobem by to pro něj bylo nejlepší.
Dále je dobrý přechod z psaní psacím písmem na písmo tiskací, usnadní jim to tak orientaci v textu. K tomuto bodu bych chtěla zmínit i nedávno zavedený „Komenia skript“, který byl zaveden do školství právě kvůli těmto postiženým dětem, protože ty se nesoustředí na to, co píšou, na význam toho, co píšou, ale na celkovou podobu textu, soustředí se jen na techniku psaní při kterém, jak už bylo zmíněno, zapomínají na interpunkci.
V neposlední řadě je třeba vyvarovat se předčítání nahlas. Děti s poruchami jsou pak terčem výsměchu celé třídy a toto gesto pro ně není zrovna povzbudivé, naopak je důležité chválit je za každý malý pokrok což, jak se domnívám, většina učitelů nedělá, tedy alespoň ne ti, které jsem měla možnost poznat. Když se ohlédnu v čase, byli někteří učitelé dokonce i svým způsobem na mé spolužáky s poruchou učení vysazení, ne jeden spolužák naši třídu opustil… Podle mě, takto se správný učitel nechová! Tyto děti přeci nejsou o tolik jiné jako jejich ostatní spolužáci, jen je potřeba k jejich výuce přistupovat důkladněji a mít na ně mírnější požadavky.
Závěrem bych chtěla napsat, že workshop, který se zabýval touto problematikou mi byl velkým přínosem a změnil mi pohled na lidi, které tyto poruchy zasáhly- do dnešního odpoledne jsem měla na tyto lidi zcela opačný názor, než který zastávám teď…
Jsem ráda, že jsem se workshopu zúčastnila. Poskytnuté informace a rady jsou pro mě velkým darem, jak do profesního, tak osobního života.