Úvahy /

Vnitřní portrét – psychohrátky s výtvarnem

Druhý březnový víkend jsem se zúčastnil víkendové akce s názvem Vnitřní portrét – psychohrátky s výtvarnem. Vypravil jsem se sem, protože už jsem jednu víkendovku se Sašou absolvoval a velice mě to nadchlo. A nezklamal mě ani pro tentokrát…
V sobotu ráno jsme hráli seznamovací hry, hlavním důvodem bylo to, abychom se všichni lépe poznali. Občas si kladu otázku, k čemu jsou tyto hry dobré, když jsem v závěru ze všech jmen a přezdívek natolik zmatený, že ani pořádně nevím, jak se jmenuju sám, pravdou zůstává, že tyto aktivity skvěle uvolní atmosféru a probourají bariéry mezi všemi účastníky…a přesně o tohle nejspíš jde. Následovaly hry s papírem, načež jsme se měli charakterizovat určitými barvami. Tento úkol pro mě byl nepochopitelný a nelehký. Copak se můžu popsat nějakými barvami. Vždyť každá barva může v jednom či druhém evokovat jinou představu a myšlenkou. Vzal jsem to proto zlatou střední cestou a vyjmenoval jsem barvy, které se mi líbí a které rád nosím…ty mě přece charakterizují, nebo ne? Úkol, který mě také velice bavil, bylo tvoření vlastního barevného světa. Rozdělili jsme se na červené, žluté a modré a každá skupinka měla nějakým kreativním způsobem vytvořit svůj svět a zavést do něj určitá pravidla. První otázka, která mě v této souvislosti napadla: Proč se tohle nedělá ve školách? Proč není tento způsob “alá“ škola hrou zařazen do učebních osnov? Etika, spolupráce ve skupině, kreativní myšlení, zručnost, komunikace…tohle všechno a mnohem víc jsme si při práci procvičili. Jen se doteď zaobírám myšlenkou, proč jsme si museli vybrat zrovna mezi těmito třemi barvami. Bylo by to jiné, kdyby místo modré byla fialová a místo žluté třeba bílá? Kromě vlastních skupinových výtvorů jsme si udělali i vlastní, byly to jakési portréty. Nekreslili jsme ale obličeje, což mě osobně trošku mrzelo, protože bych to asi zvládnul lépe a rychleji, ale zaměřili jsme se na své nitro a svou duši. Osobně mi tato práce moc nevyhovovala, nevím, jestli mám problém odhalit takhle před všemi své nitro, nebo jsem měl jen v té chvíli jenom velký hlad a nemohl jsem se plně soustředit na své prožitky. Nakonec jsem to ale nějak zvládl a dokázal jsem si všechno na obrázku nějakým způsobem také zdůvodnit, což bylo v tu chvíli důležité…takže bych mohl říct, že se mi to povedlo na sto procent…nebo ne?
Celkově bych celý víkend strávený ve Sluňákově zhodnotil velice kladně. Jednak jsme tam s přítelkyní strávili hezký a řekl bych smysluplný víkend, a jednak jsem se také něco přiučil. Akorát si říkám, jestli není trošku škoda, že se víkendové akce a workshopy už v příštím roce nebudou konat, co myslíte?