S waldorfskou pedagogikou jsem se setkala již na střední škole, kde jsem v rámci povinných praxí absolvovala také jednu návštěvu ZŠ s prvky waldorfské pedagogiky. Pamatuji si ještě dnes, jaké zvláštní pocity jsem si odnášela. Většina holek jen nechápavě kroutila hlavou a oči prozrazovaly otázky typu: Je tohle jako normální? Na tento workshop jsem se přihlásila záměrně, chtěla jsem vědět a zjistit, jak to funguje a jak se pracuje na další škole podobného typu.
V dnešní době existují různé mýty o alternativním školství, nejsem z těch, co je radikálně odsuzují, ale své pochybnosti mám. Škola, ve které workshop byl konán, představovala nenápadná budova uprostřed panelákového sídliště, kde byly třídy, šatna, prostor pro hrovou činnost, atd. Škole pracuje podle RVP pro základní školy, tak jako tomu je na ostatních základních školách. Může nás, proto napadat: V čem je tedy jiná? V čem se tolik liší od škol pro nás běžného typu? Odpověď je snadná, celková filosofie školy, kterou se řídí a je pro ni klíčová, je naprosto jiná. Počet žáků ve třídě je menší, než v klasické škole. Třídy jsou pestrobarevně vymalovány, celkové prostředí školy působí harmonickým a vyváženým dojmem, co je však lidmi tolik odmítané? Jedná se o pojetí výuky, epochové bloky či učební pomůcky, …? Dle mého názoru tkví hlavní problém především v té odlišnosti, něco vybočuje od ,,normálu,“ od toho, co je stereotypně zakotveno.
Waldorfská pedagogika klade důraz na prožitek, hojně se vyskytuje práce s tělem a zapojení co možná nejvíce smyslů do dané činnosti, do popředí je stavěna fantazie, city a emoce. Napadá mě, co je na tom špatného? Myslím a soudím, z celého workshopu, že vůbec nic. Když se ptám sama sebe, co mi workshop přinesl, je to hlavně nový rozměr a pohled na danou problematiku. Líbí se mi pojetí výuky daného alternativního školství, jak prostřednictvím hry vštěpují dětem vědomosti a dovednosti, ale striktně bych jej neupřednostňovala. Ideální by bylo dle mého mínění, sladit klasickou pedagogiku s alternativní. Co tomu říkáte vy? Žáci by se učili např. dle běžných výukových materiálů tedy učebnic a standardizovaných čítanek, zatímco k opakování by byly využity hrové metody a tím i uplatněny a vkomponovány prvky waldorfské pedagogiky.
Nejsem úplným zastáncem reformních pedagogik, ale waldorfská svým přístupem získala mé sympatie a obdiv. Jako budoucí speciální pedagog bych určitě některé prvky využila v pedagogické praxi. Soudím, že by všichni budoucí pedagogové měli, alespoň jednou vyzkoušet na vlastní kůži prvky této pedagogiky a podle sebe se posléze rozhodnout, zda v ní zalíbení nalezli či nikoliv.