Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak se domluvit s lidmi, kteří nechtějí aneb ty a já jsme z jedné krve bratříčku

Dne 8. 11. 2012 jsem absolvovala workshop s názvem Jak se domluvit s lidmi, kteří nechtějí aneb ty a já jsme z jedné krve bratříčku. Přednášejícím byl pan inženýr Pávek, původně vyučený jako kovář. Pocházel z Valašska, tudíž nám byl jeho přízvuk nezvyklý a působil mile až vtipně. Nejdříve tedy hovořil o svém životě, o otci a o tom, jak se stal kovářem. Poznali jsme, jak to mezi kováři chodí a zaslechli jsme i pár slangových výrazů. K následnému studiu na vysoké škole ho přesvědčil otec, protože prý měl vlohy k tomu, aby pracoval „hubou“. Jeho práce a profesní růst byly také velice zajímavé. Přednášku prolínal zážitky ze svého života a práce.
Říká se, že v dnešní době už se člověk neobejde bez vysoké školy a náležitého titulu. S maturitou už dnes můžeš dělat jenom dělníka, říkává máma. Ale měli bychom si uvědomit, že život není jenom škola a práce. Ale také rodina, láska a zdraví a je jen na nás jak ho prožijeme. Jestli pomalu plnými doušky anebo ho promrháme studiem a prací. Priority každého člověka se liší, každý má jiný názor na věc. Jistě, není to špatně. Ale uvědomme si už, že dnešní uspěchaná doba nás nenechá nadechnout se a plavat tam, kam chceme.
Je nutné mít vystudovaných několik vysokých škol k tomu, abychom prožili celý život šťastně? Ne všechno se dá koupit. Myslím si, že svým chováním a přístupem k ostatním dokážeme dosáhnout mnohem vyšších cílů než jiní lidé. Stačí zjistit jak na to a najít tu správnou cestu. Štěstí nečeká za rohem a náhoda neexistuje. Všechno se stane kvůli něčemu. Všechno má svůj důvod. Není náhoda, že svítí slunce a existuje život stejně tak jako není náhoda, že jsme se vy nebo já narodili. I jepice, která žije jen jeden den, má na tomhle světě nějaké poslání.
Jestli je pravda, že jedinec dokáže ovlivnit 20% lidí a ti zase těch dalších 70%, proč není každý spokojený a šťastný? Proč si lidé závidí? Proč se navzájem nenávidí? Proč rodiče nerozumí dítěti? Mohla bych se takhle ptát do nekonečna. Odpověď stejně nikdy nedostaneme. Snad se jenom můžeme pokusit porozumět.
Můžeme použít metodu otupení hrotu, která byla zmiňovaná na workshopu. Nerozumíte lidem? Chcete dosáhnout jejich souhlasu? Zajistěte si prostor pro další vyjednávání s nimi. Nesnažte se vrátit úder, mohlo by vás to „stát život“. Prostě otupte hrot. Ne, každý však má povahu pro to, aby dokázal pracovat s lidmi. Vše je třeba se naučit. Někomu to trvá déle, někomu krátce. Najít společný problém také není jednoduché, ovšem jde to. Poté stačí už jen zjistit silnou stránku a dodat uznání. Souhlas druhé strany bude na dosah.
Sledujte lidi. Snažte se vcítit se do nich. Učte se komunikovat. Jen tak dosáhnete úspěchu.