Dne 21. 3. jsme se sešli za větrného počasí, které venku prohánělo sněhové vločky a profouklo leckterou zimní bundu, v malém útulném sále Domu dětí a mládeže v Olomouci na ulici 17. listopadu za účelem účasti na workshopu s názvem Řešení obtížných životních situací v pohádkách. Dva mladí pánové v čase 12:15 přivítali téměř zaplněný sál.
Má představa, jak bude workshop probíhat a co bude jeho náplní, byla taková, že nám pánové přečtou pohádku a na té budeme řešit konkrétní životní problém, dovíme se řešení určité situace, v které se dítě nachází, a tento jeho problém mu nastíníme na daném pohádkovém příběhu. Ovšem mou představu vzápětí převálcoval pečlivě připravený program obou pánů, kteří k nám zavítali až z daleké matičky Prahy.
Hned na úvod připravili šok studentům v zadních řadách tím, že je přesunuli z jejich dosavadních míst do řady první. Ihned po přesunu následovalo další překvapení, a to píseň. Pánové nás ji během pár minut naučili a společně jsme sborovým zpěvem zahájili program dnešního odpoledne. Líbezná píseň se středověkým nádechem se linula sálem a pánové spokojeně notovali do rytmu i v následných kánonech písně. Myslím, že zařadit tuto činnost na začátek workshopu bylo přínosné a všechny to zaujalo, pánové si tím ihned získali naši pozornost a navodili tím i příjemnou atmosféru v sále.
Po vyplnění dotazníku následovala první palba otázek na nás, studenty, co označujeme jako krizovou životní situaci. Společnými silami jsme vytvořili pojmovou mapu, ke které jsme se celé odpoledne neustále vraceli. A jak to bylo v minulosti? Hnědovlasý muž nás seznámil s pojmy škola, učitelé ve starověkém Řecku, co jsou to světové báje, a také s tím, že dříve lidé hojně obraceli na pohádky. Dnes tomu již tak není. Ale proč to tak v minulosti bylo? Najdeme odpověď na tuto otázku?
Myslím, že bylo dobré lidi seznámit s pojmy každodenního života a s problematikou pohádek. Po vlně informací si pánové berou do ruky staře a opotřebovaně vypadající knihu a po zazvonění zvonečku začínají povídat pohádku. Jejich projev je dle mého názoru velmi poutavý, srozumitelný a obecenstvo hltá každé slovo. Velkým přínosem a pro nás překvapením se stalo vždy na začátku a na konci pohádky zvonění zvonečku, tato drobnost zdůraznila opravdovost příběhu a přidala mu na dějovosti. Po dovyprávění příběhu na motivy Boženy Němcové jsme se měli rozdělit do skupinek a hledat v příběhu dvě perspektivy a poté je společně pojmenovávat a rozebírat. Oba pánové poukazovali na další souvislosti příběhu a také na způsoby myšlení postav, přičemž jsme do něj postupně zakomponovali všechny na začátku vyjmenované krize.
Po krátké přestávce jsme druhou polovinu workshopu odstartovali opět kánonem písně o zimě, který jsme několikrát opakovali. Pánové nás zavedli svým dalším vyprávěním zajímavé a dramatické pohádky opět na motivy Boženy Němcové do světa podsvětí a světa citů, mezi boj dobra a zla. Rozborem příběhu a hledáním vnitřních souvislostí jsme začali pohádku chápat jinak a vidět ji z jiného úhlu pohledu. Myslím, že bylo dobré svými neustálými otázkami na již unavené studenty je udržet pozornými a aktivními. Z této pohádky bychom si měli vzít na závěr ponaučení, že nemáme říkat slova „jen tak do větru“, aby se vyřčené myšlenky nestaly skutečností.
Na prosbu účastníků pánové přednesli poslední pohádkový příběh „O perníkové chaloupce“, který znal snad každý člověk sedící v sále. Touto velmi starou pohádkou pánové dle mého názoru zdárně ukončili dnešní workshop.
Myslím, že v každém z nás se ukrývá pohádka, nějaký příběh, určitá postava. V životě potkáváme bytosti, které se ztotožňují s bytostmi z pohádek. Smysl čtení těchto prastarých příběhů dětem nebo dospělým se liší, každý v tom vidí něco jiného, ale je to věc potřebná k životu a nemělo by se na ně zapomínat.
Účast na dnešním workshopu nám nabídla nahlédnout na pohádkové příběhy trochu jinak, vnímat to, co nám chtějí sdělit a najít v příběhu pomoc a řešení našich krizových situací. Problémem v dnešní době je velká modernizace pohádek, které již nejsou tak propracované a nemají v sobě to, co pohádky staré. Jak je možné, že z těchto starých na nás dýchají nějaké informace? Jak to ti spisovatelé dokázali? Na tyto otázky nám asi nikdo neodpoví, proto si těchto cenných pokladů velmi považujme.