Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Soutěž nebo spolupráce

Ze všech tří setkání, které jsem absolvovala, mě nejvíce obohatilo dopoledne s manželi Kopřivovými. Musím však říct, že jsem si dobře vybrala i ostatní workshopy, které byly také nesmírně zajímavé.

Lektoři kurzu Soutěž nebo spolupráce? byli podle mě perfektně sehraná dvojice. Aby ne, vždyť spolu strávili kus života. Přesto šly rozpoznat jejich přirozené role muže a ženy. Táňa hodně povídala a ráda vysvětlovala do hloubky a na příkladech. Pavel se však mimo jiné snažil hlídat čas, abychom stihli probrat to, co bylo v plánu. To se povedlo a já si z workshopu odnesla nové informace a z následné diskuze různé pohledy na dané téma. Informace se týkaly hlavně postupů práce s kooperující skupinou. Jak je důležité rozdělení rolí ve skupině, časové a kvantitativní rozvržení práce. Velká část workshopu byla také věnována debatě, proč vůbec učit děti spolupráci.

Objevovaly se zde názory, že existuje přece přírodní výběr, kde přežívá nejsilnější jedinec. A že celý život je v podstatě soutěž. O přízeň rodičů, kamarádů, učitelů, o pracovní pozice, prestiž,... že i současná společnost je tak nastavená. I já jsem měla takový pocit, který ovšem vycházel z mojí výchovy na základní a střední škole. V hloubi duše jsem však humanista a myslím si, že každý člověk má nebo by měl mít ve společnosti svoje místo. O tom, že spolupráce produkuje kvalitnější výsledky není pochyb. Jak se říká: „Víc hlav víc ví.“ A nikdo není tak dobrý, aby se ani jednou neopřel o pomoc ostatních nebo sám „spasil svět“. Výhodou spolupráce je, že zde dochází ke konfrontaci názorů jednotlivých členů skupiny. Jednotlivci si své názory můžou navzájem odargumentovat nebo obohatit a tak dochází ke kompromisům. K tomu je ale potřeba umět naslouchat a pochopit postoje ostatních. Tyto kompetence se však nedají rozvíjet v soutěžním prostředí. Nejdřív se totiž člověk musí naučit sebeúctě, poznat svoji hodnotu, aby poznal hodnotu ostatních. Soutěživost buduje pravý opak – komparativní sebepřijetí. Tedy prohrál jsem a nejsem tudíž tak dobrý jako ostatní a naopak jsem vítěz, mám proto nad ostatními „navrch“. Dnes už však víme, že to takto nefunguje. „Vítěz“ může být tak tvrdohlavý a sebestředný, že se s ním nebude moct dát spolupracovat a poražený může být třeba velmi komunikativní nebo kreativní člověk, který jen třeba nedostal tu správnou šanci.

Tedy ne soutěž, ale spolupráce dává šanci všem zapojit se a projevit svoje nadání, které soutěž nikdy tak nerozvine.