Praktický průvodce waldorfskou pedagogikou
Dne 7. března 2013 jsem se prostřednictvím workshopu Praktický průvodce Walfdorskou pedagogikou podívala do Walfdorské základní školy v Olomouci. Tento workshop mi umožnil nahlédnout do chodu jedné z alternativních škol.
O alternativních školách jsem se učila již na střední škole. Best Replica Watches Můj vztah k tomuto školskému systému je spíše záporný. Způsoby výchovy a vyučování jsem si nedokázala představit v praxi, i proto jsem se na tento workshop přihlásila. Zcela jasnou představu však nemám ani po návštěvě tohoto zařízení, protože jsem neměla možnost vidět práci učitelek s dětmi, což mi v tomto workshopu hodně chybělo.
Proč dát své dítě do Walfdorské školy? Kdyby byl tento vyučovací systém tak dobrý, proč by už dávno nefungoval i na běžných základních školách? Výchovu dítěte k všestrannému rozvoji, harmonii a přípravě do života, si přece klade za cíl každá výchova, a nemusí být alternativní. Jsem zřejmě konzervativní, ale jsem s aktuální podobou učení ve školách celkem spokojená. Sama jsem chodila do běžné školy, a pevně stanovené vyučovací hodiny ani předem napsané učebnice mi nevadily. V učebnicích se dítě dozví třeba i něco navíc, oproti tomu, co mu řekl učitel v dané hodině. Ve Walfdorské škole jsou děti odkázané na to, co jim poví učitel a na tom, co si sami zapíšou, další informace si už musí vyhledat jinde. Což v dnešní době internetu samozřejmě není problém, ale které dítě si doma sedne, a dohledá si informace? Asi jen hodně snaživé.
Kladně hodnotím kreslení forem a eurytmii, nevěřím tedy přímo v jejich léčebnou moc, ale jisté uvolnění a klid při kreslení určitě pocítíme. Stejně tak i pohybové cvičení na začátku hodiny, kdy můžeme opakování učiva spojit s pohybem a říkankami. Dítě se příjemně protáhne, rozhýbe a po ránu i probudí, navíc je to zábavná forma učení, při které si i něco procvičí. To však lze zařadit, nebo se už zařazuje do běžné výuky, záleží na učiteli. Další pozitivum je vedení dítěte k vůli – děti se učí od první třídy hrát na flétnu a plést, což vůli opravdu vyžaduje a dnešním dětem trochu schází; nebo vedení k samostatnému mluvnímu projevu, výstupu před třídou a více lidmi v životě jistě uplatní.
Další zvláštností Walfdorské školy je slovní hodnocení. Které dítě by se doma nechtělo pochlubit jedničkou? Namísto toho dostane ohodnocení pěkné. Je pravda, že každé dítě potřebuje zažít úspěch a slovní hodnocení „vypichuje“ jen dobré vlastnosti dítěte a to, co se mu povedlo, neškatulkuje na dobré = jednička a špatné = pětka. Já bych ho ale zařadila pouze jako doplněk ke známkovému hodnocení. Když pak dítě přechází na jinou školu – např. z páté třídy na gymnázium, nemá žádné známkové hodnocení a bude to pro něj šok. A ani pro učitele není lehké vymýšlet každý týden, měsíc, pololetí stále nová hodnocení.
Wafdorská škola má jistě něco do sebe, obsahuje prvky, které je dobré podporovat, já bych sem své dítě ale nezařadila. Nedokážu si představit přechod z této základní školy na školu střední a stále mám pocit, že s tímto alternativním přístupem, nelze RVP pro základní školy pokrýt v celé šíři.