Úvahy /

Dramapedagogické postupy při výuce cizích jazyků

Dramapedagogickými postupy je myšleno spojení dramatu a výuky – tyto dvě složky pak dále aplikované na konkrétní cíl, a to výuku cizích jazyků.
Pro úplného nezasvěcence, jako jsem byla já na začátku kurzu, byly tyto pojmy naprosto neslučitelné. Z mých předešlých zkušeností jsem mohla jedině čerpat z absolvovaných hodin angličtiny na ZŠ, konzervatoři a na VŠ. Na každé z těchto institucí byla výuka naprosto odlišná, ale společné měla jedno – tyto typy výuky prostřednictvím klasického dramatu se nikdy neobjevily v náplních výuky. Proto jsem se se zájmem přihlásila na víkendovou školu s tímto zaměřením. I proto, že jsem zastáncem nových možností ve výuce a nebojím se vyzkoušet nové věci. Zkušeností pro profesi učitele není nikdy dostatečné množství.
Lektorky PhDr. Tamara Bučková, Ph.D. a PeadDr. Jana Folprechtová, CSc. nám ukázaly, jakými způsoby by v tomto pojetí výuky postupovaly a dávaly nám cenné rady i ze svých zkušeností z praxe.
Jak už jsem zmínila, já žádné zkušenosti s dramatem nemám, a proto bylo pro mě překvapením, že jsem neměla žádné problémy zapojit se do jejich výuky. Stačila pouze chuť do nové práce.
Proto si myslím, že by se učitelé jazyků obecně neměly ostýchat využít drama ve svých hodinách. Výuka se tímto stává svěžejší, zábavnější a žákům pomáhá dostávat tzv. jazyk pod kůži. Žáci mohou předvádět běžné situace ze svého života, používat libovolný jazyk, který ovládají, dát prostor své kreativitě, rozvíjet i abstraktní myšlení a v neposlední řadě (jak jsem se i sama přesvědčila) se i zabavit.
Po nějaké době, co kurz proběhl, jsem si sama znovu zkoušela některá cvičení, co se tam objevila. Bylo zajímavé, že okolnosti například při vytváření jazykového panáčka se za dva měsíce změnily. Jde o to, na jakém místě se objeví jazyk vámi zvolený, pak podle toho mu přikládáte důležitost a význam, co pro vás má. Kdyby si lidé zkusili sami pro sebe občas udělat takového panáčka a přetransformovat na jiné věci než jsou jazyky, možná by se sami o sobě dozvěděli pár věcí, co netušili. Lidské podvědomí dělá divy.
Všeobecně, naše vědomí musíme využívat, když chceme vytvářet nějaké to „drama“ a plus náš požadavek dostat např. cizí jazyk do podvědomí je cílený, tak proč bychom si tímto nemohli pomoci? Jako další takovou pomůcku bych použila i své zkušenosti ze života, jsou občas nejcennější, co máme.
Myslím, že tento kurz, jak nově pohlížet na výuku (cizích) jazyků byl pro mě hodně inspirativní. S takovýmto výsledkem práce by zajisté souhlasil i zastánce „školy hrou“ – J. A. Komenský.