Už při vstupu do sálu, jsem tak nějak vnitřně cítila, že bude nejlepší. A proč? Snad už jen proto, že tohle téma, mě ze všech mých zvolených zajímalo nejvíce, ale hlavně proto, že lektor, který ho vedl, byl Ing. Pávek. A ten snad nikdy nezklame.
Nespletla jsem se. Už úvod, byl výborný a plný vtipu. Ing. Pávek se evidentně drží toho, že je zbytečné, prostě poučovat bandu mladých lidí o něčem, o čem třeba ještě nemají ani ponětí. Prostě vsadí na humor, na zajímavý způsob přednesu. V úvodu nám přečetl pár povídek z knížky s názvem Kráva, která plakala. U první jsem si říkala: „Proč nám to čte? Vždyť to vůbec nesouvisí s tématem!“ Jenže u další? Všechno se vším souvisí. Byly to příběhy plné toho, jak se lidé za něčím ženou a nakonec nemají nic.
Příběhy o lidech, které pan Pávek sám zná a o tom, jak chtěli mít všechno, chtěli patřit mezi bohaté, mezi ty, kteří mají i to co nepotřebují, mě tak nějak donutili se zamyslet. Co je vlastně v životě důležité? Pracovat od ráno do noci, jen aby se na konto sypalo co nejvíce peněz? Anebo pracovat tak akorát, mít peníze na slušný a spořádaný život, spokojenou rodinu, zdraví a duševní klid? Vždycky jsem si myslela, že peníze jsou nejdůležitější a v dnešní době si to myslím pořád. Ale tak nějak už vím, že je důležité umět se zastavit, ohlédnout se a zamyslet se nad tím, jestli jdu tím správným směrem, jestli to co dělám, naplňuje i mou duši, ne jen mou peněženku. Jestli jsem stále dobrý člověk, jestli moje štěstí nepramení z neštěstí jiných lidí.
Tím se dá nejspíš i předejít syndromu vyhoření, o kterém byla místy řeč na workshopu. Pokud budu stále dbát o své zdraví, o svou vnitřní pohodu, nic takového by se mi vlastně nikdy nemělo stát. Každé ráno, by se měl člověk probudit s pocitem štěstí, s tím, že každé ráno je čas na to, začít znovu, začít líp. Poučit se ze svých chyb, které jsme doposud udělali, oprášit sociální vztahy, pochválit druhé, když si to zaslouží, ne jen závistivě hledat chyby. I když, i chyba je vlastně dobrá. Pokud ji dokážu využít pro své dobro. Pokud se ze mě ovšem stane učitelka, budu se starat jen o sebe, budu pracovat pod tlakem, mít neustále konflikty se svými spolupracovníky, nebudu se zajímat o své žáky ani o své kolegy, kam to dotáhnu? Nejspíš nikam.
Proto závěrem všem doporučuji jakýkoli workshop, který povede Ing. Pánek. Proč? Ten muž je prostě tornádo. Otevře Vám oči. Proto si každý den, najdu alespoň chvilku na zamyšlení nad tím, co udělat, co napravit. A vždycky když je mi nejhůř vzpomenu si na jednu povídku s názvem To taky přejde. Protože všechno přejde a vždycky může být hůř.