Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Čtení bylo již od dětství mou snad nejoblíbenější činnosti. Když jsem byla malá, maminka mi vždy četla knížky. Ne zrovna klasické pohádky, ty jsem nikdy neměla příliš ráda, ale učarovaly mě Staré řecké báje a pověsti. Večery, především ty zimní, strávené s touto knížkou, mě provázely celým mým raným dětstvím. Později jsem si ji už četla sama. Odmítala jsem maminčiny snahy, abychom četly spolu a já byla ta, kdo čte nahlas. Jsem totiž velmi, možná až přehnaně, nedočkavá a každou knížku, kterou jsem četla poprvé, jsem musela mít přečtenou hned v kuse, jinak nešlo jít spát. Toto mi zůstalo až do dnes. Nečtu už ovšem tak často. Počet knížek, ke kterým se za rok dostanu, a nejedná se o učebnice, by se dal spočítat na prstech ruky.
Když jsem tedy narazila na tento workshop, nemusela jsem nad jeho zapsáním vůbec přemýšlet. V hlavě se mi zatím honilo plno otázek. Nestuduji sice pedagogiku, ale o tom, jak je čtení užitečné při učení dítěte i při rozvoji jeho osobnosti, jsem slyšela už nejednou. Zajímalo mě, co je na tom pravdy a jestli je za tímto účelem potřebná nějaká speciální literatura nebo stačí, že dítě prostě čte.
Říká se sice, že když se do něčeho vkládají velká očekávání je to nejlepší cesta, jak si říct o zklamání, ale v tomto případě tomu tak nebylo. I když hned po příchodu do sálu jsem tento pocit neměla. Přivítala nás tam svou přednáškou paní, která byla na první pohled dokonalým prototypem přísné učitelky. Z přísné učitelky se však záhy vyklubala milá, vtipná a pro věc zapálená paní.
Předpokládala jsem, že o projektu Celé Česko čte dětem, jsem dosud neslyšela, ale jakmile začal běžet na obrazovce televizní spot se znuděnou karkulkou, hned jsem byla doma. Od paní Katrušákové, která je zakladatelkou této kampaně, jsme se dozvěděli plno zajímavých věcí a faktů, které si člověk, dokud se nad danou věcí pořádně nezamyslí, ani neuvědomí. Na všechny moje otázky bylo zodpovězeno. Odcházela jsem naprosto nadšená s novou inspirací. Řekla bych, že tato přednáška pro mě byla takovým skvělým impulsem k tomu, abych se ke čtení opět vrátila a to ve větší míře. Doporučovala bych ji navštívit všem, kteří čtení odsuzují jako mrhání časem. Jistě by po ní změnili názor. Další věcí, kterou mi tato přednáška dala je objev možnosti chodit v rámci této kampaně číst dětem do nemocnice a podělit se s nimi o ty krásné okamžiky, které člověk zažívá, když se ponoří do příběhu, který se dotváří v jeho fantazii.