ÚVAHA: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství.

Během toho roku jsem měla možnost navštívit tři workshopy, které pro mě byly určitě velmi přínosné do mé budoucí praxe v pedagogice. Všechny tři workshopy byly zajímavé, proto bylo velmi těžké se rozmyslet, který použiji pro svoji úvahu, ale rozmyslela jsem se, že pro svůj první workshop, který ve mně zanechal asi nejvíce pocitů a ponaučení. Název kurzu je „Učitel a teenageři“. Panerai Replica

Když přišla lektorka do místnosti a všechny si nás tam prohlížela a pak řekla „dobrý den“ a my jí museli odpovědět „dobrý den, celý den“, tak jsme nikdo nevěděl, co máme dále očekávat, vypadala přísně a respekt z ní jen pršel. A to je pro začínající učitele velmi důležité, získat si autoritu před třídou. Jenže v dnešní době to určitě není vůbec jednoduché a my jako mladí, nezkušení začínající učitelé to ve školství nebudeme mít vůbec jednoduché. A proč? Děti jsou mnohem více drzejší, z nikoho nemají respekt, nikoho se nebojí, a když před třídu nastoupí mladá učitelka, která nemá žádné zkušenosti, tak si dělají, co chtějí a vůbec ji neposlouchají. Když nám lektorka vykládala svůj první zážitek ve třídě, tak jsme se všichni jen smáli, ale umět se nějak zachovat, v té situaci by bylo těžké pro každého z nás.

Velmi dobrý nápad byl s hercem hyperaktivního dítěte a lektorka nám ukazovala, jak se k němu zachovat, když vyrušuje. Dnešní doba je taková, že hodně dětí má na tyto poruchy, a kteří na to mají papír a ti učitelé na to musí brát ohledy. Určitě je to velmi těžké zkrotit takové dítě a já jako budoucí učitel si vůbec nedokážu představit, jak takové dítě udržet, aby dával pozor při výuce. Dostali jsme mnoho rad, jak takové děti udržet v klidu a jak se jim věnovat, ale podle mě je těžké si u takového dítěte vůbec získat nějaké šance, aby dával chvíli pozor, a zvláště když je to mladý člověk.

Když nyní jdu ze školy a vidím dnešní mládež na zastávce nebo někde ve městě, v šalině nebo v autobuse, tak si říkám, že to snad není ani možné, že my jsme se takto vůbec nechovali a to nám učitelé nadávali, že jsme neukáznění. Každý druhý v ruce cigaretu a vůbec je nezajímá, jestli je někdo vidí nebo ne. Proto si říkám, proč to tak je, jak to že se ty děti tak mění, my jsme byli rádi, když jsme mohli celý den lítat někde po venku a oni už se těší, až si doma sednou k počítači a přihlásí se na facebook nebo si zahrají nějakou hru na internetu. Možná i ten internet má k tomuto velkou příčinu, děti nečtou, nejdou si třeba ven, a když jdou, tak jak to vidím u nás na vesnici, tak vyvedou nějakou „lotrovinu“. Občas si říkám, vždyť jsi byla taky dítě, ale nějak to nemůžu pochopit, měli jsme asi jako děti jinačí zájmy než ty dnešní. A proto si myslím, že v dnešní době je velmi těžké u těchto dětí jako učitel uspět.