Úvahy /

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám“.

Rozhodla jsem se napsat úvahu na tento workshop, protože to byl nejlepší workshop, jaký jsem zažila. Byla jsem celkem na devíti workshopech, a musím říct, že tenhle byl opravdu skvělý. Nebylo to pouze zajímavým tématem, protože všechny workshopy, které jsem si zapsala, měly pro mě poutavé téma. Tento workshop byl nejlepší zásluhou pana Ing. Pávka. Byl spontánní, upřímný a hlavně přirozený. Na nic si před námi nehrál, nevyzařovala z něj přísná autorita, snažil se nám přednášet tak, jako by přednášel sobě rovným, nepovyšoval se nad námi. Jeho projev byl velmi zábavný, myslím si, že musel zaujmout každého posluchače. Někdy se na workshopu přistihnu, že najednou nevím, o čem přednášející mluví, jeho monotónní výklad mě uspává. To se mi ale na tomto workshopu stát nemohlo, pan Ing. Pávek mě nepřestal překvapovat, pořád přicházel s novými historkami a informacemi. Velmi dobře se vyjadřoval. Přála bych si víc takových přednášejících.
Na workshopu jsem se seznámila s důvody, proč vzniká syndrom vyhoření, s jeho projevy, fázemi i prevencí, jak se syndromu vyhnout. Myslím, že tyto informace mě velmi obohatili, protože v budoucnu bych ráda učila v MŠ, kde mě, jako člověka pracujícího s lidmi, syndrom vyhoření může ohrozit.
Dále jsem přemýšlela nad stresovými situacemi. Uvědomila jsem si, že stres potkává snad celou společnost. Doba, ve které žijeme je velmi náročná. Soudím, že můžeme říci, že v dnešní době se všichni neustále za něčím honíme. Pořád někam spěcháme. Jsme přehlceni podněty. Existuje spousta věcí a ve velkém množství. Nemůžeme si ani v klidu vyjít na procházku, protože stále potkáváme nějaké reklamní nabídky na billboardech. Když přijdeme z práce/ze školy domů, místo odpočinku a relaxaci, raději sáhneme po ovladači. I přes to, že v televizi není žádný pořad, který by nás zaujal, nadále přepínáme mezi jednotlivými kanály. Potom přijdou reklamy – už v říjnu nás nabádají, ať si rychle pospíšíme, že se blíží Vánoce. My nejen, že nemáme napečeno, my dokonce nemáme nakoupené ani žádné dárky. A je tu další stres – nestíhám v práci/ve škole, naštvala mě sousedka, prodavačka v obchodě mi špatně vrátila peníze, a teď jsem zjistila, že mám nedostatek času připravit kouzelné Vánoce. Tohle byl jen příklad, kterému se můžeme zasmát, ale všude na nás číhají stresy, které nejsou na první pohled tak nápadné a až později si uvědomíme, že jich máme plnou hlavu, jsme unaveni, znuděni a ztrácíme chuť do života.
Dle mého názoru je lepší brát tyto situace s nadhledem. Říct si: „Každý má někdy „den blbec“ a dnes zrovna potkal mě“. Je lepší zalézt si do postele s pěknou knížkou, kterou jsme tak dlouho odkládali, protože na ni nebyl čas, nebo si zajít s přáteli na kávu – zkrátka se věnovat nějaké oddechové činnosti, která nás naplňuje a přináší nám uspokojení.