Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Zvolila jsem si workshop s názvem „Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ“, protože studuji učitelství českého jazyka a společenských věd na 2. stupni základní školy a problematika integrace dětí s postižením do běžné ZŠ se mě bude určitě bezprostředně týkat.
V rámci workshopu mě zaujala informace týkající se zrušení speciálních škol. Téma je v současné době velmi aktuální, stále se polemizuje, zda se školy rušit budou nebo ne. Osobně si myslím, že tento nápad je přinejmenším nesmyslný. Vytvoření speciálních škol mělo v minulosti určitě nějaké opodstatnění – i laik dokáže rozlišit mezi klasickou a speciální školou, najde důvody, proč k vytvoření speciálních škol došlo. Pokud by se speciální školy zrušily, úroveň české školství by se vrátila o několik desítek let zpátky. Speciální školy mají sdružovat žáky s nějakým postižením, ať už tělesně, smyslově nebo duševně postižených. Kladem těchto škol je bezesporu individuální přístup k žákům a zohledňování jejich osobnostních schopností a vlastností. Myslím si, že tito žáci se od ostatních dětí v některých věcech určitě liší. Nemusí jít o markantní rozdíly, ale dřív nebo později si každý všimne jejich odlišnosti.
Možná bych ještě souhlasila s integrací žáků smyslově nebo tělesně postižených, ovšem v rámci mentálně postižených žáků by k integraci dojít nemělo. Speciální školy fungují právě na individuálním přístupu, a ten by tito žáci možná v klasické třídě měli (osobní asistent), ale ostatní žáci by tento způsob nemuseli přijmout. Zřejmě by to narušovalo chod hodin. Někdo může namítnout, že mentálně postižený žák v klasické třídě bude pracovat pouze s asistentem, podle vlastních plánů, bez závislosti na ostatních. Ale proč by tedy tento žák chodil do klasické třídy? Opět může někdo oponovat, že jde o začlenění žáka s postižením do kolektivu. To ale může i ve speciálních školách. Myslím si, že takoví lidé mají obecně svůj vlastní svět, který nejspíš zdravý člověk nikdy zcela nepochopí. Takový žák nechápe, že si z něj můžou ostatní dělat srandu. Ale právě přítomnost žáka s postižením v běžné základní škole může razantně narušit průběh vyučování a celkového klimatu.
Druhou otázkou jsou problémoví žáci, žáci s poruchami chování, romové. Integrací těchto žáků dochází k tomu, že je narušena třída celkově. V učení jsou tito žáci většinou pozadu, brzdí tak výuku, kterou ostatní žáci bez problémů zvládají. Mají problémy s respektováním autority, o vyučování nemají zájem. Proč tedy integrovat tyto žáky do běžné základní školy? Myslím si, že žáci ze speciálních škol by měli zůstat v těchto typech škol. Pedagogický pracovník se jim může věnovat v závislosti na jejich problémech, jejich problémy chápou, umí s nimi pracovat. Na základních školách není pro tyto „odlišnosti“ prostor. Proč tedy rušit speciální školy?