Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Tento workshop, který se uskutečnil 15. listopadu, jsem si vybrala proto, že si myslím, že kampaň Celé Česko čte dětem, není stále úplně nejznámější. Každý z nás, pokud se pravidelně dívá na televizi, může zaznamenat různé kampaně, ale pokud si nevyhledáme další informace, nevíme přesně o, co se jedná.
V první části se lektorka Mgr. Eva Katrušáková zabývala ponejvíce emocionálním zdravím dítěte, jak se projevuje a, jak jej rodina i okolí může snadno svést z cesty. Vnukla všem myšlenku, která je správná, že pokud dítě nemá nikoho blízkého s kým by se mohl pobavit a strávit kousek volného času, je postupně ochuzováno, až se může dostat do roviny, kdy se distancuje od sociálního prostředí a může to mít dopad i na rizikové chování dítěte.
Lektorka dále vysvětlovala potřebu čtení již od útlého věku dítěte, jako symbol důvěry mezi ním i rodičem, pocitem jistoty, bezpečí a též i pocit sounáležitosti. Nácvik a produkce tvorby slov a obohacení rozvinutých slovních spojení je pro budoucnost dítěte velmi potřebná a může se velmi zdokonalit právě při každodenním i krátkém čtení rodiče dítěti, nebo i od prarodičů, sourozenců.
Utužuje se sociální kontakt. Rozvíjí se fantazie, zaujetí pro literaturu a návyk správného trávení volného času a chtíč po stále nových informacích, které dnešní mládež vynahrazuje internet a několikahodinovým denním připojením se na sociální sítě. Je to i jeden z důvodů, proč ve statistikách se potvrzuje, že dnešní děti jsou na horší úrovni než-li starší jedinci. Vyhledávání informací jenom na internetu vede i k nesprávným interpretacím zadaného tématu. Internet je přeci rychlejší než hledat v knížkách, kde bývají informace podložené, ale v postupu času se mohou i měnit.
Čtení je i procvičování paměti, umět správně uvažovat nad problematikou a tím, co vlastně autor nám chtěl sdělit a zamyslet se nad tím, proč to tak je. V knižní podobě se můžeme lépe zamyslet a hlavně vypsat některé pro nás důležité poznámky, které můžeme mít při sobě. Je jen škoda, že v mnohých školách již nemají zavedené čtenářské deníky a povinná četba se stahuje z internetu.
Proto jsem přivítala tento workshop a byla bych ráda, kdyby se podvědomí dostalo i do škol. Též aby vyučující žáky motivovaly více k návštěvě knihovny. Já sama jsem pořádně začala si číst až před rokem, a nyní přečtu kolem 8 knih za měsíc. Dříve jsem si vybírala jen to, co jsem potřebovala ke svému studiu a nebo k rozšíření zájmů.