Životní příběh a jeho dramatizace

Workshop se zabýval dramatizací životního příběhu. Šlo tedy o znázorňování, přesněji vyobrazování klíčových momentů života jedince. Za klíčové momenty můžeme považovat prakticky cokoli, jsou to okamžiky, které nějak nasměrovaly náš život, které jej proměnily, které mu daly jeho jedinečný a neopakovatelný ráz.
Je obtížné vymezit, které přesně to jsou, resp. byly. Vždyť úplně každá událost, která nás v životě potká, každé setkání s nějakou osobností, každý rozhovor, každý časový moment mají na naše další jednání určitý vliv. Některé menší a některé větší. Každopádně je jistě užitečné čas od času se nad tím zamyslet.
Proč je to pro náš život důležité? Nezřídka se člověk ptá, proč, nebo ještě častěji proč právě já. Jsou to otázky po smyslu, souvisejí s chápáním cíle života a jeho podstaty. Jako lidé si na ně sice nikdy nedokážeme uspokojivě odpovědět, protože toho nejsme ze své nedostatečné přirozenosti schopni, ale nemůže být užitečné alespoň se nad tím zamyslet? Z obsahu workshopu vyplynulo, že je dobré sestavit si pokud možno podrobný scénář našeho dosavadního života. Vypsat si momenty, které byly klíčové, osoby, které nás někam posunuly, a podobná fakta, která byla pro směřování našeho života důležitá.
Zdá se to jako nesmyslná aktivita, ale když se nad tím zamyslíme, povede nás to zajímavým směrem. Všechny ty události jsou nám zřejmé až s odstupem času. Až když získáme nadhled a dostatečnou zkušenost, dokážeme dané momenty a setkání patřičně ohodnotit a přiřadit jim význam, který pro náš život měly. Co to znamená pro smysl života? Nemá smysl ptát se „proč?“ u věcí, které právě řešíme a které jsou velmi emotivně podbarvené. Abychom si tyto události mohli zařadit do našeho životního příběhu, tedy pochopit jejich význam pro smysl našeho života, musíme počkat. Počkat tak dlouho, dokud nevymizí všechny emoce, dokud se neukážou další události a setkání, která budou iniciována právě tím, co nás zrovna v tuto chvíli trápí, čemu právě teď nerozumíme.
Je to obtížný úkol. Není snadné čekat a věřit. Není snadné přijímat život tak, jak k nám přichází, brát ho se vším, co nám dává i co nám bere, abychom nakonec stále znovu a znovu zjišťovaly, že je to vždy proto, abychom se mohli ve svém životě posunout tím správným směrem. Nebudeme-li však nad svým životem přemýšlet a hledat tyto významné momenty, bude nám připadat jen jako souhrn nešťastných náhod, jako odsouzení k naprosté bezvýchodnosti. Není tedy dobré se zabývat svým životním příběhem už jen proto, že může dát našemu životu smysl?