Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Dne 15. 11. 2012 jsem se zúčastnila workshopu s názvem Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem. Tento workshop mi byl zatím ze všech workshopů, kterých jsem se doposud zúčastnila, nejbližší. Jelikož studuji český jazyk, myslím si, že mi dal i dostatek podnětů k tomu, na co bych se ve svých budoucích hodinách měla zaměřit.
Knížky a děti – spojení naprosto neoddělitelné. Pokud rodič pravidelně předčítá svému dítěti knížky, v podstatě již od narození, může si být skoro stoprocentně jist tím, že z něj vyroste vášnivý čtenář, člověk, který bude mít kladný vztah k literatuře. Nejde ale pouze o kladný vztah ke knížkám. Předčítání knih je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak rozvíjet dětskou fantazii, představivost, slovní zásobu, ale také emocionální stránku dítěte. Na workshopu jsme se dozvěděli zajímavé příběhy o lidech, kterým předčítání knih pomohlo udělat v životě neuvěřitelné pokroky. Dle mého názoru nic nenahradí osobní kontakt čtenáře – rodiče se svým dítětem. Nejde pouze o samotné čtení, jde především o vzájemně strávený čas. Dítěti nestačí pouze poslouchat, jak se někteří rodiče domnívají. Nestačí pouze dítě posadit k televizní pohádce, nebo mu pustit pohádku z CD. Dítě potřebuje osobní kontakt, potřebuje cítit lásku. Při osobním kontaktu má možnost ptát se rodiče na věci, kterým nerozumí. Televize mu na jeho otázky neodpoví, nepohladí ho, ani nepolíbí. Mnozí rodiče se také domnívají, že se má předčítat pouze malým dětem. Až děti trochu odrostou, pokládají další předčítání za zbytečné. Není tomu ale tak. Má se předčítat např. i dětem dospívajícím. Nejde ani tak o samotné čtení, ale hlavně o vzájemný kontakt.
Na workshopu se lektorka zabývala také tématem emočního vývoje dítěte. Hovořila o nenaplnění tzv. emočního zásobníku. Člověk, který je v dětství ošizen o lásku, něhu a pozornost rodičů, chová se často, i když si myslí, že tomu tak není, právě tak jako jeho rodiče. Člověk, který nepoznal lásku, nemůže ji ani dát někomu jinému. Neví co to je „milovat“. To, jak se chová k druhým lidem, mu připadá přirozené, doma se tak k němu přece chovali také. Často dochází až k tzv. emoční anémii, která se často projevuje psychickými problémy, jazykovými obtížemi, nedostatkem motivace, nízkou sebeúctou, agresí, nezodpovědným chováním a někdy i kriminálními sklony. Každé dítě potřebuje láskyplný fyzický kontakt s rodičem, pozornost rodiče a hlavně láskyplnou výchovu. To ovšem neznamená, že je to výchova liberální. Dítě potřebuje řád, potřebuje vzor, kterým je mu od narození samozřejmě jeho rodič.
Na tomto workshopu jsem se dozvěděla mnoho důležitých poznatků a informací nejen o to, jak být „dobrým“ učitelem, v mém případě konkrétně učitelem českého jazyka, jak vést studenty k literatuře a ke čtení, ale také informace o tom, jak být „dobrým“ rodičem.