Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Tento workshop mne zaujal nejvíce, proto jsem si jej vybrala. Workshop vedla paní Mgr. Valášková. Na počátku workshopu nás paní magistra seznámila s obsahem workshopu. Snažila se poukázat na možnost volby a seznámila posluchače s jednotlivými druhy postižení. Na začátek stručně uvedla typické potřeby těchto dětí, znaky jednotlivých postižení, aplikovala postižení do školní výuky a uváděla konkrétní příklady.
V první části workshopu se zaměřila na legislativu. Také nastínila postup, jak pracovat s těmito dětmi, jaké postupy lze využít a též jaká jsou úskalí této práce. Následovala interakce paní magistry s kolektivem. Posléze uvedla základní informace k integraci žáků se zdravotním postižením – například jaké jsou typy integrace (1-4 žáci v běžné třídě, přímo vytvořená třída pro handicapované žáky nebo mohou mít postižení žáci společné některé předměty s dalšími žáky – nejčastěji mívají společné výchovy). V otázce integrace se zaměřila též na vztahy spolužáků s handicapovanými integrovanými žáky. Je nutné připravit spolužáky, rodiče zdravých žáků, ale i ostatní pedagogy na příchod dítěte s postižením. Někdy může být velmi problematická komunikace s rodiči postižených dětí. Často se tito rodiče musí tvářit, že je všechno v pořádku. Odpovídají na otázky podle toho, jak se od nich očekává, ale cítí to jinak, cítí se hrozně. Proto matky, s kterými lze spolupracovat, které se alespoň částečně vyrovnaly s tím, že je jejich dítě postižené, je velmi málo. Paní magistra apelovala na nás, abychom s handicapovanými o všem otevřeně hovořili. Vyprávěla nám i příběhy, vlastní zkušenosti z praxe. Snažila se nám přiblížit, jak funguje integrace právě v praxi. Líbil se mi především příklad o nevidomé mentálně postižené Karolínce, která poznávala ostatní pedagogy a spolužáky podle čichání k ruce. Zarazila mne i skutečnost, že někteří pedagogové jsou velmi neohleduplní. Žákyně Karolínka totiž potřebovala pro vzdělávání a výuku naprosté ticho. Bohužel spolužáci byli velmi neohleduplní a mnohdy i pedagogové. V další části workshopu uvedla paní učitelka zařízení pro tyto děti, se kterými je vhodné navázat kontakt – speciálně pedagogická centra, střediska rané péče, pedagogicko – psychologické poradny. Zmínila i etnické menšiny (především Romy) v rámci etopedie. Uvedla konkrétní příklady – představila nám děti, se kterými pracuje. Zdůraznila i problematiku výchovy a vzdělávání Romů. Následovalo srovnání integrace handicapovaných a etnických skupin (hlavně romské etnikum). V poslední části charakterizovala výuku a vzdělávání žáků s jednotlivými druhy postižení – mentálním, zrakovým, sluchovým, tělesným postižením, s řečovými vadami a poruchami chování. Seznámila nás s důležitými pojmy, které se ve speciální pedagogice nejčastěji užívají – vysvětlila nám rozdíl mezi pojmy defekt a defektivita. Na závěr workshopu uvedla opět příklady, abychom tuto problematiku lépe pochopili. Důraz kladla především na to, abychom tyto děti hodně chválili a měli pochopení pro tyto děti, ale i pro jejich rodiče. Tento workshop se mi velice líbil. Paní magistra ochotně odpovídala po celou dobu workshopu na naše otázky. Neustále s námi komunikovala. Bylo mi sympatické, že se nám nesnažila vnutit svůj názor, ale spíše ji zajímalo, co si o dané problematice myslíme my. Tento workshop hodnotím velmi kladně.