Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Když jsem si na začátku semestru vybírala, kterých z workshopů se zúčastnit, byl pro mě tento jasnou volbou. Hlavním důvodem bylo asi to, že já sama moc ráda čtu. A troufám si říci,
že za to vděčím především svým rodičům, kteří mi v tomto směru věnovali opravdu mnoho pozornosti.
Už jen název workshopu mě zaujal, ale co teprve jeho naplnění, opravdu předčil mé očekávání. Kampaň Celé Česko čte dětem je jedna z nejzajímavějších, co mě kdy potkala.
Já sama naprosto souhlasím s tím, co vše bylo uvedeno v reportáži, kterou nám paní přednášející promítla na úvod workshopu. Nutno nyní také podotknout, že jsme byli úplně první skupinou, která měla možnost reportáž shlédnout.
Ale zpět k dětem, myslím si, že dítě, jakožto malý dospělý potřebuje mít možnost nahlédnout do světa pohádkových bytostí, kde má možnost se vžít do příběhu tak, že zapomene na okolní svět. Největším problémem dneška je, že dnešní děti žijí v uspěchané době a rodiče
jim zdaleka nečtou tolik, jako četli mé generaci a dalším generacím před námi. Technika je sice skvělý vynález, jak si usnadnit mnohé práce a každodenní činnosti, ale tady právě nejvíce škodí. A to dětem, těm nejmenším, těm, co ještě neumějí číst a jsou odkázány na dospělé, nejčastěji na své rodiče. Ti většinu času pracují nebo se honí za lepšími pracovními příležitostmi a na děti si neudělají tolik času, jako tomu bylo dříve. Tady si tedy kladu otázku, vážně nám technika usnadňuje život? Já si myslím, že dospělým sice ano, ale odnášejí to děti. Vždyť ale to, co děti prožijí v těch nejranějších letech se pak dále promítá, celým jejich životem. Položme si tedy otázku: “Které dítě má lepší průpravu pro budoucí život…?
To, které sedí denně několik hodin před televizí a sleduje rychle se míhající kreslené postavičky často zalité krví kvůli všudy přítomnému násilí…? Nebo dítě, jehož rodiče si najdou alespoň tolik času, že si sednou k dítěti před usnutím a přečtou jim úryvek z knížky, nějakou pohádku…?“ Myslím si a zároveň v to věřím, že každý, kdo by si přečetl těchto pár vět, že by odpověděl, že dítě, které má možnost trávit denně chvilku s knihou a naslouchat příběhům, má do života lepší průpravu, než dítě sedící několik hodin denně u televize.
Vždyť televize je plná násilí! „Vždyť knížky také!“ Mohl by někdo namítnout… Ale já to vidím tak, že děti, které mají možnost trávit více času u knížky, než u televize si svou představu na život utváří samy a ne na základě toho, co vidí, jelikož při předčítání je jen na nich, jak si danou situaci představí. Mají možnost uniknout před velikostí a tíhou okolního světa do svého menšího, uzavřenějšího světa, který je jen jejich a jen podle jejich představ. Nehledě na to, že nic nepoukazuje lépe na rozdíl mezi dobrem a zlem tak, jako knížka.