Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření
Workshop s názvem Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření se nesl v duchu myšlenky Jak dosáhnout vnitřního štěstí, harmonie a spokojenosti.
Obdivuji nadšení a elán pana lektora, který se choval bezprostředně. Nesnažil se mluvit striktně spisovným jazykem, věci vyjadřoval tak, jak je zažil, vyprávěl nám je bez příkras. Obdivuji člověka, který se dostal na samé dno, ze dna byl schopný se odpíchnout, dokázal vstát a vybudovat si úplně nové hodnoty, které byly naprosto odlišné od těch předešlých.
Cesta za životní vyrovnaností a harmonií je podle mého názoru otázka několika let ba desítek let. Nemyslím si, že v 21 letech můžu říci, že jsem našla cestu vnitřního štěstí. Kdo je schopný to ve 20 letech říci, tak je to podle mého názoru nesmysl. Avšak s hledáním můžeme koneckonců začít v jakémkoli věku.
Kladu si otázku : ,,Jak skloubit nároky dnešní společnosti, která od nás žádá, abychom podávali maximální výkony s minimem chyb v co nejrychlejším čase a přitom se z toho nezbláznit?“ Na každém rohu nás marketing tlačí, abychom využívali výdobytky moderní společnosti, mezi něž patří dotykový telefon, tablety, LCD televize, nové modely aut, diamantové hodinky. Když si koupíme některou zde uvedenou materiální věc, udělá nás to šťastným? Možná se zpočátku cítíme spokojeni, že jsme konečně po tříhodinovém brouzdání po obchodech našli něco, co se nám líbí a co nám sluší. Ale po několika hodinách nás nahlodávají otázky typu : ,,Opravdu jsem ten kabát potřebovala? Mohla jsem si za ty peníze koupit něco jiného? Neměla jsem si koupit radši ten červený? Štěstí je velmi relativní a jak lze vůbec definovat štěstí? Pro někoho je to právě nákup materiální věci, pro jiného rodina, sport, dům, peníze. Záleží pouze na nás, čemu dáme přednost. Souhlasím s názorem pana Ing. Pávka, že peníze tu budou pořád, ale my tu nejsme napořád.
Každý člověk, ať je jeho zaměstnání jakékoli se jednoho dne zastaví a řekne si : ,,Sakra, má ta práce, kterou dělám vlastně smysl? Čeho jsem tím vůbec dosáhl? “ A právě v těchto těžkých chvílích vás podpoří rodina a kamarádi. Žádný telefon, televize, tablet vás nepohladí, nevyslechne vaše trápení a neporadí vám. Tak proč vlastně místo přesčasů v práci nejsme s vlastní rodinou, partnerem či kamarády? Idea je to hezká, ale podle mého názoru v dnešní době celkem těžko realizovatelná, protože kdo za nás bude platit hypotéku, kdo nás bude živit, kdo bude platit školné?
Myslím si, že naše vnitřní spokojenost a naše štěstí se odvíjejí od toho, jaký je náš žebříček hodnot. MY držíme svoje štěstí ve svých rukou.