Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností

Komunikace s rodiči, jejichž dítě má nějaký druh postižení je vždy velmi složitá a citlivá. Sama znám pár případů ze svého okolí, kdy se takoví rodiče uzavřeli před světem, což jejich situaci spíše ztížilo. Naučit se správně komunikovat s lidmi je základním znakem lidského kontaktu. Díky komunikaci se nejen dorozumíváme, ale snažíme se pochopit myšlenky ostatních. V případě, že komunikujeme na tak citlivé téma, jako je postižené dítě nebo drogy v rodině, je nutné, abychom vedli rozhovor citlivě a správně. V tom je tento workshop jistě přínosem. Stále se totiž ve společnosti setkáváme s tím, že lidé nevědí, jak se k takovému problému správně postavit. Jak navázat kontakt s rodiči, kteří třeba nechtějí spolupracovat nebo tento problém obcházejí. Rady a především zkušenosti přednášejících tak byly cenným obohacením.
Velmi jsem také ocenila, že se o věci mluvilo tzv. bez obalu. Nazývat věci správnými jmény - to je to, co v dnešní společnosti chybí. Myslím, že zrovna u této problematiky je to tím více důležité.
Tento workshop nám přinesl odpovědi na mnoho otázek. Zejména na otázku, jak se k problému postavit, pokud se nás bude týkat. Jako budoucí pedagogičtí pracovníci jsme byli připraveni na to, že se s tímto problémem dřív nebo později můžeme setkat a potom bude na nás, jak tento problém začneme řešit. Byly zde shrnuty všechny možnosti, které se nám nabízí. Ať už se jedná o komunikaci s rodiči těchto dětí, ale i se samotnými dětmi nebo s kolektivem. A je na nás, jak tyto možnosti využijeme a jak se k problému postavíme.
Ať chceme nebo ne, oba tyto body - dítě s postižením a dítě s drogovou závislostí - jsou v naší společnosti stále jakýmsi tabu. Možná je to dáno naší historickou zkušeností z dob komunismu, kdy byli tito lidé prakticky vyčleněni ze společnosti, možná je to dáno zaostalostí naší společnosti, jejíž většina si tento problém stále nepřipouští a staví se k němu zády. Důsledkem toho je, že naše společnost se o tyto body nezajímá a tím pádem je také neinformovaná. A to se netýká jen laické veřejnosti, ale bohužel i některých pedagogických pracovníků. Pokud se o problému nemluví, neznamená, že neexistuje. Proto si velice vážím lidí, kteří se této problematice věnují do hloubky a zároveň dávají příklad nám ostatním. Komunikovat s rodiči neznamená jen seznámit je s realitou, ale především jim pomoci se s touto realitou vyrovnat a také jim poradit. Dát jim jakýsi opěrný bod, který mohou využít, pokud budou potřebovat pomoc. A snažit se, aby tato pomoc byla prospěšná všem stranám.