Úvahy /

Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Dne 11.10. jsem se zúčastnila workshopu s názvem Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ v návaznosti Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností. Semináře vedly opravdu zkušené lektorky, které mě oslovily hned při prvním promluvení. Paní Mgr. Valášková i její dcera mluvily zkušeně a z praxe. Toto téma mě už dlouho lákalo, ale nevěděla jsem, kde se o tomto problému dovědět více až nyní na vašich stránkách PVP. Jsem matka 2 dětí a moje děti jsou zaplaťpánbůh zdravé, ale vždycky jsem se soucitem vzhlížela k rodičům nebo spíše matkám,které mají takto postižené děti. Ta oběť a nekonečná dřina, taky statečnost a odhodlanost… Hned první otázka Mgr. Valáškové „Kdybyste si mohli vybrat postižení dítěte, které byste si vybrali ?“ mě zarazilo a přimělo k velkému zamyšlení. Bylo to opravdu těžké připustit si tuto myšlenku. Já jsem si vybrala sluchové postižení. Po delším povídání jsem zjistila, že je vlastně úplně jedno jaké to postižení je, ale záleží na lásce rodiny, tolerantnosti okolí a hlavně jejich upřímnosti. Jako budoucí učitelka 1. stupně si dovedu představit integraci dítěte s postižením, ale počet dětí okolo 25-30 dětí ve třídě tuto situaci spíše komplikuje.Je potřeba mít své pedagogické asistenty .
Děti nesmírně zajímá, když je někdo „jiný“ než jsou ony samy. Postižené děti přitahují pozornost okolí. Taky záleží na stmelení kolektivu a spolupráci dětí, učitele a hlavně rodičů. Uvedu konkrétní příklad: Pracuji jako učitelka v mateřské škole a s dětmi ráda a pravidelně chodím vzdělávat se kulturně do Městského divadla v Prostějově. Divadelní představení právě navštěvují i handicapované děti. Jelikož jsou na vozíčcích, mají možnost sedět po bocích hlediště a sledovat dění pěkně zblízka. Víme, že reakce mentálně postižených dětí na podněty a vjemy jsou mnohdy nepřiměřené a hlasité. Právě tato situace nastala, když si „naše“ děti při písních prozpěvovaly a tleskaly, postižené děti reagovaly až byl klid (dochází jim to později). V ten okamžik si toho děti začaly všímat a už je ani nezajímalo, co se děje na jevišti. Mě to nebylo příjemné, maminkám těchto dětí asi také ne, i když by na to měly být zvyklé.. Dá se vůbec zvyknout na handicap svých dětí? …Nedá, musí se s tím žít. Vždyť nikdo z nás si dobrovolně nevybral nemocné dítě. Každý si přeje krásný bezstarostný život se zdravými dětmi. Seminář mi otevřel oči a ukázal mi, jak se na tento fakt dívat a jak se k takovým lidem chovat. Možná až budu učit na ZŠ, dovedu se lépe vcítit a budu více naslouchat. Děkuji