Úvahy /

Desatero učitele

Už před nějakou dobou jsem se zúčastnila workshopu na téma Desatero učitele. Na začátku jsem si představovala, že dostaneme „desatero rad jak zatočit se žáky a zorganizovat sami sebe.“. Těch rad jsme nakonec dostali nepočítaně. Některé mně opravdu obohatily a pomohly. Jiné nebyly úplně dle mého gusta (např. krocení zlého žáka pohlavkem, nebo dívání se přímo do očí ze zarputilým až agresivním výrazem, dokud dítě neuhne a my nezískáme převahu). Možná je to tím, že jsem zatím děti neučila, nebo tím, že jsem nenapravitelná optimistka, ale i v dnešní době, která je více než pochopení, přijetí a vcítění nakloněna sobeckosti, nezájmu a materialismu, věřím, že hlavní a nejdůležitější „prací“ učitele je pochopit a přijmout žákovu osobnost a naučit se s ní správně a hlavně s úctou zacházet. Neboť, jak píše i známá dětská psycholožka a autorka řady knih, které jistě stojí za přečtení, paní Jiřina Prekopová, každé dítě, tedy i „malý tyran“ potřebuje v první řadě lásku, přijetí a respekt. Většina těchto dětí (problémových), totiž nikdy pochopena nebyla, nebyla jim projevena dostatečná láska, zájem o ně samotné a hlavně nastaveny pevné hranice. Vnímám tedy roli učitele nejen jako člověka, který má „naučit“, ale zejména někoho, kdo je v první řadě sám o sobě, vyzrálou a pevnou osobností s dobrým morálním základem, který už svým chováním, vystupováním a postojem dokazuje, že je hodný následování. Já sama jsem takovou učitelku ve škole měla a musím říct, že mě ovlivnila doslova na celý život.
Věřím, že v období dětského věku, které odpovídá prvnímu stupni, je možné u dětí napravit ještě spoustu „chyb a prohřešků“, které na nich byly „napáchány“ vlastními rodiči a neuvědomělým okolím. Nechci tím v žádném případě říct, že všichni rodiče nebo i jacíkoliv, se dopouští záměrně na svých dětech takovýchto provinění, spíše se jedná o nevědomou věc, kterou si ve všem tom shonu a kalupu uvědomí jen ti opravdu uvědomělí.
Přednáška mně donutila pohlédnout na sebe kritickým okem a zamyslet se nad tím, jestli jsem vůbec schopná takovéto věci dětem poskytnout. Musím říct, že její účinek na mně dozníval ještě cestou ve vlaku domů.
S přednášejících mně zaujala zejména paní zástupkyně z Ostravy a její schopnost řešit naprosto v klidu a asertivně problémy. Jsem ráda, že jsem se mohla potkat s takovým člověkem, který bez toho aby se nějak upřednostňoval, vyvyšoval a nastrkoval zcela lidsky a „svou klidnou“ silou doslova „převálcoval“ svoji méně asertivní kolegyni.
Díky tomu se mi dostalo i odpovědi na tu tíživou otázku Jak to všechno zvládnu, jak obstojím ve třídě plné „vlků“, (neboť i tak tam byly děti prezentovány) a odpověď na tuto otázku jsem nalezla sama v sobě i díky této přednášce. Hlavně s nadhledem, respektem a pochopením dokáže člověk věci o kterých nemá ani tušení. Nevěřím tomu, že děti naší doby jsou tak moc špatné a odlišné než v jiných dobách, spíše je třeba změnit přístup a přemýšlet proč se to tak děje.
Věřím, že každý z nás, kdo se bude o děti a jejich problematiku zajímat opravdově si dokáže na tuto otázku správně odpovědět a nalézt svůj nezaměnitelný rukopis, který se na našich dětech podepíše tím nejlepším způsobem.