Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

JAK PŘIMĚT TEENAGERY K ČINNOSTI?

Jak přimět teenagery k činnosti? Otázka, kterou si za svůj život pokládá množství učitelů a nespočet rodičů. Je vůbec možné přimět „dospívající“ k vůbec nějaké činnosti? A jakým způsobem bychom je měli správně motivovat?
Říkají nám, abychom k nim přistupovali a jednali s nimi jako s dospělými, ale jakmile s nimi tímto způsobem jednáme, zase chtějí, abychom s nimi tímto způsobem nejednali.
Měli bychom přistupovat ke každému teenagerovi jako individualitě, není možné uplatnit jedno řešení na celou skupinu lidí – bohužel to není tak snadné. Náš přístup vyžaduje kreativitu, tvůrčí myšlení, pochopení, toleranci a samozřejmě ocelové nervy, vždyť jen stát před tlupou teenagerů vyžaduje množství odvahy, což si ne každý uvědomuje…
Povolání učitele toho vyžaduje skutečně hodně, nestačí jen být znalcem ve své oblasti, „suše“ odpřednášet látku a nakonec si zpětně ověřit, zda byla zvládnuta. Chce to žákům porozumět, pochopit je, snažit se jim pomoci, čímž učitel musí vynaložit veškeré své síly, a i ty bohužel mnohdy nestačí.
Celý život budeme patrně hledat správný přístup, který nakonec stejně možná nenajdeme. Nejspíš přijdou dny, kdy si uvědomíme, že děláme chyby, ale kdo chyby nedělá? Musíme je vzít, poučit se z nich a s každým dalším žákem začít znovu. Můžeme načíst obrovské množství literatury, můžeme teenagery studovat roky, přesto nenajdeme takový jeden návod, podle kterého bychom se mohli vždy řídit. Můžeme se inspirovat – a dost možná se každý budeme inspirovat, ale nakonec stejně musíme všechny vyčtené návody přetvořit do dané situace, aby nám byly v praxi trochu platné.
Co žáky motivuje k lepší práci? Bohužel už nám nestačí „pětky“ a „jedničky“, mnohdy ani „obávané“ poznámky od učitelů nestačí.
Dnešní doba přinesla opomíjení důležitosti učitelské profese, mnohdy se zlehčuje její role a dokonce sami rodiče žáků nenahlíží k učitelům stejně nebo aspoň podobně jako na ně nahlíželi před lety oni nebo jejich rodiče. Všechny neúspěchy žáků, jejich ne zrovna dobré známky a nedokonalé zvládnutí učiva, bývá dnes předhazováno učitelům jako vyloženě jejich chyba. Rodiče dnes svoje děti brání natolik, že si vůbec nepřipouštějí chyby ze stran svých dětí, že tedy samy děti nemají zájem o vzdělání, z nějakého důvodu prospěch pro ně už není tolik důležitý.
Jak tedy účinně motivovat třídu dětí? Asi bychom neměli příliš sahat k negativním prostředkům (úkoly navíc či poznámky za zapomínání, apod.), vždy je lepší pozitivnější přístup. Možná je dobré užít (samozřejmě kromě známek) i slovního hodnocení a pochval. Všichni máme rádi, když nás někdo pochválí a tedy pohladí po duši.
Tak proč ne?