Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

JAK NA NÁPRAVU PORUCH UČENÍ OD 2. STUPNĚ ZŠ

Neočekávala jsem asi ani, že si toho tolik na konci workshopu odnesu. Bylo to úžasné. Workshop vedly dvě paní učitelky, na kterých bylo vidět, že už mají za sebou spoustu zkušeností, ze kterých mohou čerpat.
Do té doby jsem si nedokázala blíže představit žádnou z poruch učení. Samozřejmě, že jsme se s nimi během svého studia již setkali, ale nikdo nám neukázal názorný příklad. Pomohlo mi, že jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je být například dyslektik. Jako budoucí učitelka českého jazyka se s takovými žáky budu setkávat denně. Díky účasti na tomto workshopu budu snad jednou dobrou učitelkou i dětem, které budou mít nějakou poruchu učení.
Podle mě byla dobře zvolená metoda, jak nás seznámit s tímto tématem. Vlastním prožitkem toho člověk pochopí nejvíce. Byla jsem nadšená i z pestrosti programu. Nenudila jsem se za celou tu dobu. Výhoda byla asi i v tom, že workshop vedly dvě lektorky, které se střídaly. Tím byly pořád svěží a svůj čas tak maximálně využily.
Věřím, že se mi zkušenosti z tohoto krátkého setkání vryly hluboko do paměti a že i vlastním vyprávěním osvětlím tuto problematiku dalším lidem. Několikrát jsem to už použila i při učení se na zkoušku z didaktiky svého oboru.
Takovým workshopem by podle mě měli projít všichni začínající učitelé, aby potom dokázali pochopit, jak to mají děti s poruchami učení opravdu těžké. Takže bych jej zařadila jako povinnou část vysokoškolského vzdělávání. A nejen to, mělo by se objevit více takových praktických seminářů, které by studenty seznamovaly s různou problematikou pomocí lidí, kteří s ní mají zkušenosti. Je škoda, že velká část našeho vzdělávání je jen o teorii a na praxi se moc času nedostává. Chtělo by to nějakou změnu. Všechno velké ale vzniká z něčeho nepatrného. Nebojme se tedy investovat svůj volný čas pro něco, co se nám nezdá v této chvíli zrovna nejdůležitější. Začněme u sebe a tím, můžeme postupně udělat velké věci. Mnohdy je zapotřebí jen notná dávka odvahy. Nebojme se vystoupit z řady a říci svůj názor. Neschovávejme se za ostatní lidi. Máme přece právo na svobodný názor a možná budeme až překvapeni, kolik lidí ho bude s námi sdílet, jen se bojí být těmi prvními. Jako učitelé bychom měli jít příkladem dětem nejen ve škole, ale i ve svém osobním životě. Jedna věc je o něčem krásně mluvit a druhá věc je se podle toho chovat. Nenechme svá slova plynout do prázdna. Vystupme z řady a nebojme se být těmi prvními!